Foustková a Machar

Údaje o textu
Titulek:	Foustková a Machar
Autor:	neuveden
Zdroj:	Čech, roč. 34, čís. 38. 7. února 1909, s. 3. Dostupné online
Vydáno:	7. 2. 1909
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Gabriela Foustková, Autor:Josef Svatopluk Machar

Foustková a Machar. Sestra paní Herbenové, Gabriela Foustková^{[red 1]}, uveřejňuje v příloze „Času“ tento projev ženského srdce proti Macharovi: „Pojmenování křesťanství jedem z Judey mne urazilo. Z Krista neplyne žádný jed, nýbrž láska, milosrdenství, dobré skutky, pokora, hrdinská smrt. Miluji Ježíše! I v naší beznáboženské době jest Kristus světlem světa, ač jméno jeho velice se profanuje. Židé, žijící v záři helenského slunce, lépe by učinili, kdyby postavili se do záře lásky Kristovy.“ A takto odbyvši Machara, dodává ještě G. Foustková, že se diví, že proti útokům na Krista a křesťanství se mlčí. — Tomu mlčení se musí rozuměti. Společnost mlčí, když otec, který jako student na nižším gymnasiu studoval Magdaleny, vyučuje náboženství své děti, společnost významně mlčí, když jistý spisovatel s Nerona a Bedřicha Velikého dělá nadčlověky, z papežů obludy, a Michel Angela nazve řemeslným malířem. Společnost výmluvně mlčí, když jistý feuilletonista protestantského generála Benedeka jmenuje milosrdně „poetou mezi vojevůdci“, společnost mlčí, když úředník závodu zlaté internacionály kopne do křesťanství nadávkou „jed z Judey“. A proč mlčí společnost? Proč neprotestuje, proč se nebrání? Ale nač pak? Můj Bože, což pak u nás bere někdo vážně ještě autora všech těchto přemrštěných výroků? Francouzské přísloví praví: „On ne meurt pas, on se tue — lidé neumírají, ale zabíjí se“; paní G. Foustková, píšíc o Macharovi, mohla by si na toto přísloví vzpomenouti. Ano zabíjí se: nadutostí a zuřivostí… A společnost, vidouc to — také mlčí.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Bronislava Herbenová, rozená Foustková byla sestra manžela paní Foustkové, tedy její švagrová.