Fidlovačka, neb: Žádný hněv a žádná rvačka
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Fidlovačka, neb: Žádný hněv a žádná rvačka |
| Podtitulek: | Obrazy života pražského se zpěvy ve čtyřech odděleních. |
| Autor: | Josef Kajetán Tyl |
| Zdroj: | Online na Internet Archive |
| Vydáno: | In: Sebrané spisy Jos. K. Tyla díl III. Praha:B. Kočí, 1907. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Dílo ve Wikipedii: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka |
|
Psáno roku 1834. — Ukázky z oddělení 1. a 2. uveřejněny ve »Květech« z roku 1834.[1] — Dáváno prvně .
Osoby
editovat- Paní Mastílková, pražská máselnice
- Lidunka, její neť a chovanka.
- Kroutil, švec.
- Jeník, jeho syn, mlynářský chasník
- Chevalier Dudéc, vlastně Dudek, švihák.
- Slečna Cibulčini, vlastně Cibulková, zpěvačka.
- Pan Hvězdoleský, literát.
- Paní Klinkáčková, vdova po sládkovi.
- Hubínek, uzenář.
- Kozelka, dohazovač.
- Ondřej Jammerweil,
- Markyta, stará panna, hospodyně, oba v domě Mastílkové.
- Jiřík, sluha,
- Jan, sluha, oba v domě Mastílkové
- Pavelka,
- Šebelka, drvoštěpové.
- Žid Šiveles.
- Dráb.
- Dorotka,
- Madla, obě děvečky.
- Slepý Mareš, starý hudebník.
- Bětuška, jeho vnučka.
- Dvě písničkářky.
Lid městský i venkovský, kejklíři, prodavači, chasa mlynářská.[2]
Obsah
editovat- ↑ Tyl přičinil k ukázkám ve Květech tuto poznámku: „Divadelní této hry, kteráž v měsíci prosinci r.b. na divadle pražském provozovati se bude, podávám tuto malé zlomky na ukázku. Obecenstvo naše proto jen bych rád na tento první pokus o lokální frašku pozorným učinil, poněvadž dílo to pouhými obrazy jmenuji, a dle téhož i posuzovati je prosím. Okolnosti divadla našeho přinutily mne, že jsem se při práci hrubě uchýliti musil od plánu, dle něhož jsem z počátku byl pracoval. V podobě prvopůvodní okáže se snad Fidlovačka, až jestli tiskem světla božího uvidí.“ —
Dle původního rozvrhu kusu, jak z podpisu ve „Květech“ vidno, mělo býti obrazů pět. - ↑ Při knižním vydání vyšla tato poznámka:
Zdar neb zmar Fidlovačky spočívá hlavně na souhře a zevnější úpravě kusu. Režisér hledíž tedy píli ku zkouškám míti, přiměřenými skupeními osob, tancem a zpěvem výjevy oživiti a vůbec vše na zřeteli míti, čeho třeba ku provedení hry tak zvané výpravné. Poslední obraz může skončiti na místě tance nějakým kupletem neb sborem.