Fanfáry a kadence/Apostrofa

Fanfáry a kadence Jaroslav Vrchlický
III. Cestou ze Sinaie	Apostrofa	Duo

Údaje o textu
Titulek:	Apostrofa
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha: Jan Otto 1906.
Licence:	PD old 70

I.

Hvězd sladká dcero! V tobě půvab skryt,
jímž dýchá Noc, konstellac tisícero,
když v modrém vzduchu zažíhá svůj třpyt,
     hvězd sladká dcero!

Jsi jako luny plný, sladký svit,
když srdce v mlhy opálové šero
si halí svojí lásky vzlet a cit.

Tě zřím… a chtěl bych věčně o tom snít,
i při vzpomínce vázne moje pero,
šat slední když ti s útlých boků slít,
ty’s Hebou tryskla, nektar v číši vlít,
     hvězd sladká dcero!

II.

Ach, mít rád tebe! Což to málo je,
a přec již tím si dobývám své nebe;
tys pramen, studna, prazdroj úkoje…
     Ach, mít rád tebe!

Tys odvaha, s níž jde se do boje,
ne Heby pohár, sama ty jsi Hebe!
Jdeš vstříc mi v zbroji, kde já bez zbroje.

Svol z prsů i rtů síly nápoje
bych lokat směl – neb zde mne všednost zebe…
Ó, vůně samoty, dno pokoje,
     ach, mít rád tebe!

III.

Hrdliček smích mi zapad v slech
při sledních od tebe kročejích,
ba opatrně šláp’ jsem v mech,
však eden hlasně zněl v mých snech,
     hrdliček smích.

V tisících rosných krůpějích
smála se Vesna v lupenech,
já šlapal trávu bos a tich.

A plně zadržel jsem dech,
než motýla jsem vidin stih’
v tvých ňader těkat poupatech,
to smích byl a pln sladkých ech,
     hrdliček smích.

IV.

Jak bych patřil na lilii, jež se náhle otevřela
na svém stonku čistá, bílá, snem jsi byla, utopií,
košilka když – bílý motýl – přes tvé útlé boky sjela,
     jak bych patřil na lilii.

Ach ten sladký, sladký profil, linie úst, nosu, čela,
hudbo tichá, v které duše splétají se a se spíjí,
svatá formo, do níž Psyché halí se mi nahá, celá!

Křídel elfů snivá, nyvá píseň kol se rozzvučela
nad tůní, kde Oreada zlato kštic svých v pásmo svíjí,
nad snů tůní, předtuch, v kterých touha nenasytná mřela,
v které doznívá mi duše etherickou fantasií,
     jak bych patřil na lilii.