Epištoly k mému strýčkovi/I

Epištoly k mému strýčkovi
	I	II

Údaje o textu
Titulek:	Epištola k strejčkovi Týneckému
Autor:	Antonín Dudík
Zdroj:	Rodinný archiv
Vydáno:	pravděpodobně Moravan, 1863
Licence:	PD old 70
Index stran

Jak známo, byl jsem u vás, milý strejčku, na hodech. Měl jsem se u vás dobře a při tom jsem mnoho viděl a slyšel. Ale ne od vás, — vy jaksi nechcete s barvou ven — ale od jiných dobrých svých známých. Byloby škoda, kdyby moje zkušenosti v zapomenutí přišly; pročež dle slibu svého vám je tuto podávám.

Víte co nového, strejčku? Měl jsem se zabiť, jeda od vás k domovu. A ne-li zabit, tedy ochladilbych se zajisté notně v močálu. Štěstí veliké, že moji vraníci šikovní jsou koníci, a že zabočili trochu v levo. Jako „amen“ leželbych i s mojí ženou v blátě!

Co tu cestu v příhoně nespraví vaše obec? Aha! vímť již, proč to tam na ohyzdu se nechává. Chcete-li věděť strejčku? aby z té strany hosté k vám na hody nejezdili!! O vy Čtveráci! A také dobře; neradím žádnému, komu jeho život milý, tou cestou jeti, jakož i z té příčiny ne, aby si nepokazil chuť na tučnou hodulu. Vždyť pohled na rozbořenou zeď „hřbitovní“ svírá lačný žalůdek tak nemilosrdně; žeby tam ani kousek koláče nevlezlo. Ani nevíte, milý strýčku! nač jsem si zpoměl, vida tam na „Táborku“ tu hromadu černého zasmušilého kamení. Myslel jsem, že to „mohyly“ pohanských našich předkův, zatím ale to zídka křesťanského hřbitova.

Tu ovšem, jak slyším, neobstojí žádné kvítko na hrobě vašich věrných, ano vykládalo se mi, že i železné kříže dávají do noh, Dobře dělají; neboť může-li každý tulák zídku takřka překročiti, pročby sobě odtud něco nevzal, začby dostal trochu pálenky? Divil jsem se vašemu chrámu božímu, že tak krásný, ale nemohl jsem se dosti nadivili té zídce hřbitovní, že tak ošklivá. A přece když jsem ještě „červeničky“ nosil a do školy chodil, vím se dobře upamatovati, kterak p. katecheta nám říkával: „že hřbitov podstatná jest částka chrámu.“ Prosím vás roztomilý strýčenku! povězte to v obci, aby se nad zbořeným Jerusalémem smilovala. Sic povstanou všechny zlé ženy a dají notně do hábů všem žijícím mužům! A ze hřbitova ven se dostať, toť bude pro ně snadňounká maličkost! Tedy postarejte se v čas o důkladnou opravu. A pročby to také nemohlo býť? Koupila se za peníze palírna, kterouž snad nyní „obecním domem“ zvati chcete, potom jel jsem k vám v dědině po silnici, kteráž lépe slouží, nežli bývalá propasť smrdutého báhna: pročby tedy nemohlo byť postaráno o pěknou ohradu na místě posvátném?

Zmínil jsem se, že vaše obec koupila palírnu a že v tomto „obecném domě“ i budoucně šenkovat chce. Prosím vás, milý strejčku! nezlobte se na mne, rád bych se vás otázal, proč za našich časů obce kupují hospody anebo hospody tak rády stavějí. Povídalo se mi u vás v hody, že obec Hr. Bystřická vystavěla hospodu jako palác; v Tršicích že se rovněž nová hospoda i s věží vypíná. Pak v Čechovicích mají prý též novou hospodu pod kamenem s dobrým sklepem, v Grygově též, v Krčmaně též atd. atd. Ano kdosi žertem prohodil, žeby u vás strýčku! ještě jedna hospoda byla potřebná, snad tam kdesy „v chaloupkách.“ Bylyby potom snad tři hospody v souměrné vzdálenosti. A trojka — posvátný to počet! U studentů ale a v obcích špatná to známka! — Nalámal jsem si hlavy co dosť, abych pravou toho příčinu vypátral, avšak až posud v egyptské zůstávám temnotě.

Inu, řekněte mi, k čemu jsou hospody? Aby tam pocestní přístřeší nálezli a dobrou obsluhu. Než dovolte mi drahý strejčku! jak ale, když do mnohých a mnohých obcí zřídka kdy nějaký cizí host zavítá, a přece jsou tam jako n. p. v Horce hospody tři? Tu jest jedna pro pohánky, jenž se tam v klení, v pití, v kouření cigár a v pračkách cvičí. Druhá náleží pacholkům a dívkám. Zde se provozují rozličné krásné řemesla u větším už rozměru. Sem přichází na besedu též mnohý „tchoř“ a mnohé vejce. První tedy hospoda rozmilý strejčku! je pro učně, druhá pak pro tovaryše a třetí? I sousedy trápí často hrozná žízeň, doma pak trápí jich dlouhá chvíle a v kartečky také by si rádi zahráli. Žně dobře dopadly, obilí platí, peněz jako šupek, netřeba tedy hospodařiť!?! Jde se do hospody, mnohá holbička se skřiví, na bubny se bubnuje a žaludy po nose třískají třebas až přes půl noc. Slovo k slovu, hlava se rozehřeje, rvačka hotová! To je ta spasitelná rozmluva, milý strejčenku! o hospodářství, o rolnictví, štěpařství, o denních událostech! Tedy třetí hospoda je pro mistry, kde se už mistrovské provádí kusy. A potom nevím , je-li to u vás, u nás to bývá — držívá se v této mistrovské hospodě obyčejně hromada. Mnohý soused má dlouhou chvíli, ho to nezajímá, co tam za stolem úřad mluví, dá si stranou nalít a pije, aby prý si dodal kuráže. Švanda hotová! Při tom vlezl mezi sousedy jakýsi nepovolaný všetečka, maje za to, že veřejná hospoda každém u je přístupná, a ten opovažuje se do světa roztrubovati, co se ve škole bylo stalo. Není-li to opovážlivosť? Avšak na čí straně větší? Tedy snad k tomu konci obce hospody kupují anebo jich rády staví? U vás mi povídali, že to výborná špekulace, má-li obec svou hospodu. Tu prý sousedé chodí na pivo do svého hnizda, a jak o byl letos hodně suchý rok, mnoho se tam vyčepí. Hospodský musí vysoký platit nájem a ten shrne se do pokladnice obecní. Hle! řekl mi onen známý, jak obec bohatne! — Ovšem, ovšem; arciť lépe, že celá obec bére výdělek, než aby ho bral soukromý majetník. Ale nepozorujete-li strýčku! že při obecních hospodách obžerství snad ještě více v dědinách se zmáhá a že obec dostane sice nějaký ten groš, ale soused za to vydá dva? Hle, hle, podívejme se na to bohatství v obecní kase, kteréž napřed sousedé sami a jejich čeled do hospody byli zanesli! Ostatně každý má prý své choutky. Cizinci, mravem a řečí nám docela neznámí lidé, přicházejí do kraje našeho a staví u nás amerikány a fabriky na cukr! Ti ssají jako pijavky peníze z lidu našeho. Poradiliť se s dobrou; neboť mají se při tom výborně. Naše obce ale, místo aby na akcie společně sobě též nějakou fabriku vystavěly, postaví sobě raději krčmu, a krčma aspoň na venkově je až posud u špatné pověsti. A víte-li, milý strýčku! u koho obzláště? Hospody v dědinách nemají rády — ženy, hospodyně; ty ustavičně na ně lají. A mají také úplnou k tomu příčinu. Hospodáři by tam neustále jeu seděli a utráceli, hlavně v neděli a ve svátek, zatím žena musí nouzi tříti a s dětmi doma se ostouzeti. Hezká to pro ni nadělená! A pak přijde-li pro muže do hospody o půl noci, tu manžel přijda domu ochmelený zmaluje ještě ubohé manželce záda a domácí týrá. — Hezká historka přihodila se v jisté obci. Slyšel jsem ji od mladého vlastence panáčka; pročež slyšte milý strýčku. Hospodský byl spolu řezníkem, jenž výborné jitrničky a jelitka dělati dovedl. Toť bylo lákadlo pro hospodáře! Jedli tedy až se jim od huby prášilo. Zatím ničehož se ani nedotekli, co jim doma hospodyně byly navařily. Konečně přišlo se tomu na stopu. To jste měl, strýčku, viděť tu revoluci! Nechybělo mnoho a hospodský měl o oči přijíti. Musel řemeslo zastavit. — Zatím dosť; v krátkém čase budu tak smělým a pošlu vám epištolu druhou.