Eklogy a písně/Serenada

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
Jak drahokam	Serenada	Ekloga VII.

Údaje o textu
Titulek:	Serenada
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Do smutné noci klínu
den skrývá žhoucí skráně,
kol v šeru stojí stráně,
já pod tvým oknem v stínu.

Hle, bílá můra noční
kol tvého okna lítá…
Ó, písni v srdci skrytá,
svou tichou hudbu počni!

Ty vzdálená jak vůně
do srdce vcházíš v tichu,
rci v svojich zvonků smíchu,
čím ono lká i stůně.

Vleť v kalich tulipanu,
jenž rudým hoří nachem,
a rci jí v zmatku plachém,
jak on že ohněm planu.

Vleť do lilie spící,
vem všecky vůně její,
rci, že se o ni chvěji,
jak lilje při měsíci.

Vleť do bezu a lilku,
jich dechem v noci dusné
ji popros, by, než usne,
si po mně steskla chvilku.

A vleť i do narcisku,
jenž sní, duch květin bílý,
do leknínu, jenž chýlí
svou zlatou k vodě misku.

Pak ztajena v mhy roušku
všech květin kol sen vonný
na zlaté utkej tóny
a k jejímu nes oušku!

Plá měsíc temnem listů,
plá v různých barev svitu,
v safíru, malachitu,
v rubínu, amethystu.

Z těch opálovou třísní
elf, který v růži spává,
ti utká křídla hravá
a připne ti je, písni!

Hle, bílá můra noční
již vlétla v okna tmavá —
Ó písni ostýchavá,
svou tichou hudbu počni!

Chvěj perutěma svýma,
buď ve půlnoční chvíli
myšlenkou na mne, bdí-li,
snem o mně, pakli dřímá.

Však rci, ze nejdeš sama,
že někdo po ní ptá se,
jenž Eros nazývá se
a Kupido i Kama.

On, který učí líbat,
a když jest večer tmavý,
těch, kdo milují, hlavy
na ňadra dívek shýbat.

Rci, že mým smutkem po ní
kol dýše hvězdná výše,
i jasmín, který tiše
svých květů hvězdy roní.

Pěj celou noc a dlouhou,
že otrávil jsem sebe,
zem, ocean i nebe
svou nekonečnou touhou.