Eklogy a písně/První láska
Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický | ||
Ekloga I. | První láska | Píseň (1) |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | První láska |
Autor: | Jaroslav Vrchlický |
Zdroj: | VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Cos dotknulo se její duše ve snu,
i bylo jí, jak teď by teprv žila,
jak zemi, poprvé když tušíc Vesnu
svůj všecken ples v skřivánčí píseň vlila;
jak v klínu matky do svítání spala
a ve spaní se tiše usmívala.
Když zbudila se, sama nevěděla,
kdo oknem snů se v její duši díval,
jen věděla, že obora se tměla,
lkal vodopád a na sněti pták zpíval;
že keř se zachvěl, tráva hnula v spěchu
a kroků ohlas že se tajil v mechu.
A bylo jí tak mile a tak snivě,
ač dobře neznala, co v duši cítí,
po jarním dešti jako bývá nivě,
když v slunce sklonu brilianty svítí,
a její úsměv od úst letěl k čelu,
jak zlatý paprsk pad’ by do úbělu.
Svět básníků se otevřel jí náhle
se všemi zázraky a sny a krásou;
cos kynulo v té směsi neobsáhlé.
I cítila to s vlhkou oka řasou
a věděla, že to je lidské štěstí,
a ptala se, až přijde, jak je nésti!
Pak často, často chodívala v lesy
a napřed znala každou píseň ptačí
a v hře se zadumala nad klávesy
a četla Pavla s Virginií v pláči,
leč v tomto pláči tak jí bylo blaze,
ne jako v slzách, spíš jak v rosné vláze.
A svatvečer vstal v její duši mladé,
když „dobrou noc“ své matce říci měla,
jak lilii, když na lístky jí klade
se měsíce zář tichá, stříbroskvělá.
Jak s úsměvem vlas rozpustila světlý,
hned všecky ráje v nitru jejím květly.
Ó snové! štěstí! První lásky chvíle!
„Já pochopil vás“ kdo k vám může říci?
Sám kdyby anděl svoje křídlo bílé
nad její duší rozpjal milující,
před jejím srdcem čelo své by sklopil
a štěstí lásky sám by nepochopil!
A já směl z dálky patřit v nitro její,
myšlenky její v dálku doprovázet,
snů stopy hlídat v jejím obličeji,
jak lístky strom jí v cestu písně házet
a říci jí: „Co ve sny tobě svítí,
já mohu tobě pro celé dát žití.“