Eklogy a písně/Hlas v krbu

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
V dveřích parku	Hlas v krbu	Píseň (3)

Údaje o textu
Titulek:	Hlas v krbu
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jak štěstí vzdálené tvůj obraz dívá
se na mne se zdi; poslouchám, jak zpívá
v mém krbu vítr, stená, hučí, duje
a každým tónem cosi vypravuje.
Snad je to dobrý skřítek mého domu,
jenž vypráví mi snění holých stromů,
jež pod mým oknem v sněhu samy stojí.
Ten zvuk tak tklivě mluví k duši mojí,
ba řekl bych, to lásky mé duch strážný,
jenž chce mi do snů vykouzliti vážný
a tichý obličej tvůj plný krásy.
Kdos v symfonii spřádá různé hlasy
a mluví větrem. Neptám se již více;
jest ve všem život: v drsném řvaní lvice
i v jasných zvoncích dětinného smíchu.
Poslouchám zbožně, jak to kvílí v tichu,
jak praskne uhlí, jak déšť jisker šlehá.
Mé jizby teplo na mé skráně lehá,
v dlaň zvolna klesá unavená hlava
a v snění tom cos ucho rozeznává,
hlas dojemný, jenž praví: „Čelo zjasni,
věř, vyplní se tvoji snové krásní,
jen malou chvilku a v té pozdní době
kdos milý známý přisedne si k tobě,
přes tebe spustí dlouhé vlasy dolů
a budete zde oba sedět spolu,
jak ptáci dva na jedné sedí sněti
a jako po tmě sedávají děti.
Kdos bílé ruce dá ti kolem šíje
a jako pták, jenž z dívčí ruky pije,
tvůj pohled v jejím zakotví se oku,
pod dlouhým vlasem, jenž jí padá k boku,
ty nožky její chytíš ve svou dlani,
jak leknínu dva květy; ambry vlání
tě z jejích ňader opojí, až stmívat
se bude zrak tvůj. V krbu ztajen zpívat
já budu vám o věčně kráse jara,
jak příroda se o milence stará,
co květů, hnízd, co vůně pro vás chystá.
V snách dovedu vás na milá vám místa
a budu mluvit o vod zářném lesku,
o písni skřivana, křepelky stesku,
o lesů svěžím a hlubokém dechu,
o vonném klínu pohostiných mechů,
o tajných stezkách, jež se v houští tratí,
o tichu skal, jichž vrásky slunce zlatí,
o záři hvězd. — Jak uzřím však, že nahne
se její hlava k ňadrům tvým, že táhne
noc, která věsí sny na vaše oči:
hned dechnu v krb, až jiskra z uhlí skočí,
na lampu vaši silným váním dychnu,
vás nechám štěstí vašemu a ztichnu.“