Eklogy a písně/Ekloga VI.

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny	Ekloga VI.	Jak drahokam

Údaje o textu
Titulek:	Ekloga VI.
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V ten starý park zas motýli snů nesli
mou hravou píseň, tam s ní na mech klesli,
jak věděli by, že ten prales tmavý
je světlé tvojí krásy rámec pravý.

Tvá snivá krása, moje sladké dítě,
jest jako paprsk slunce na pažitě,
 vše okouzlí a všecko k sobě láká,
mou duši v květ, mé srdce změní v ptáka.

Vždy zřím tě sedat v starých stromů stínu,
kde chýlí se bez modrý ku jasmínu,
květ jahody se k tobě dívá z trávy,
jak chtěl by svadnout v kadeřích tvé hlavy.

Drozd kropenatá vajíčka ti svěří
ve starém jilmu, a když den se šeří,
zřím srny mezi ztemnělými buky,
jak jdou, by jedly z tvojí bílé ruky.

A hvězdný pohár noc když k zemi nahne,
tu zářným deštěm roj světlošek táhne,
a zváben slunným paprskem tvé krásy,
jak v stíny noční slétne v tvoje vlasy.

Smích, zlatá včelka, zbloudí na tvá ústa,
teď úzká stužka, teď v proud záře vzrůstá,
teď celou tebe stopí v jasné vlny,
jak porosil by měsíc lotos plný.

A jestli časem zapláčeš si v tichu,
jak rosné kapky liljí na kalichu
jsou slzy tvé, tvůj úsměv v nich se láme,
až v pohledu tvém celé nebe máme.

Tys poupě jara, ty jsi úsměv rána,
a hvězda k tobě dí: „Buď požehnána!“
Strom vida tebe dí: „Již musím kvésti!“
A srdce moje: „Musím věřit v štěstí!“