Eklogy a písně/Ekloga IV.

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
Píseň (2)	Ekloga IV.	Vždy a všade

Údaje o textu
Titulek:	Ekloga IV.
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Milostnou písní jako jarní jitro
skřivánka zpěvem zvučí moje nitro,
mně cestu, jež se v ranní mlze tratí,
květ střemchy vroubí, slunce paprsk zlatí.

U cesty jabloň květem obsypána
se dívá k horám v zlatou mlhu rána;
co haluz — hnízdo v květů obejmutí,
co hnízdo — píseň v jitra procitnutí.

Jdu kolem, jabloň starou hlavou kývá,
i cítím, jak se mně až v srdce dívá,
snad příliš hnízd se v koruně jí tísní
a chce mně proto předat něco písní.

Myšlenka země — skřivan výše stoupá,
v myšlence nebes — v slunci peruť houpá,
zem zpět jej volá, nebe výš jej láká,
až člověk obé slyší v písni ptáka.

Zem s osením, jež zlehounka se čeří,
kde v srdci lásku, člověk v štěstí věří,
a nebe s oblaky, kam ztrativ štěstí
se může v srdci pouze láskou vznésti.

A myšlenkou když v azuru se ztrácím,
hned srdcem vesel ku zemi se vracím,
jak motýl sluncem opojen když klesá
zpit vůněmi ve chladnou náruč lesa.

A já se vracím (mojí písně sloka
mi zvoní cestou) k hvězdám tvého oka,
a já se vracím (a již křídly tlukou
mé myšlenky) na lilie tvých rukou.

Co sebral jsem, ti v pozdrav jitra nesu:
Chlad osení i sladkou vůni lesů,
a bys věřila spíše mému slovu,
květ jabloně a píseň skřivánkovu.

A bys věřila mojim políbením,
já pravdu žití zlatým protkal sněním,
a zdráháš-li se ještě, moje dítě,
tož vyjdi v luh, a jaro přesvědčí tě.

Mně cestu, jež se v ranní mlze tratí,
květ střemchy vroubí, slunce paprsk zlatí,
a písní lásky jako jarní jitro
skřivánka zpěvem zvučí moje nitro.