Eklogy a písně/Doslov 1879-1888. Sladký domov

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
Pod obraz Danteho v předvečer svého sňatku	Doslov 1879-1888. Sladký domov

Údaje o textu
Titulek:	Doslov 1879-1888. Sladký domov
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ó dlouhé vy večery zimní,
vy nejste dlouhé přec!
Já neříkám ku srdci: Zdřímni!
Leč vzhůru, svou rozbij klec!

Klec samoty, ticha a dumy
a ptáčkem písně výš vzleť!
Co svítí krb, samovar šumí
a bílá, protější zeď

Plá ve zlatých pablesků síti,
z police kyne řad knih,
a pohár na stole svítí,
zde jaro, zde mladost, zde jih!

Teď z alkovny vonného stínu
slyš tichý, stlumený dech!
Věř, tichounce tak po leknínu
přes rosou zkropený mech,

Co půlnoci kouzlo hvozd jímá,
mdlý, měsíčný snuje se svit;
má dceruška tiše to dřímá —
Ó blaho nad snem jí bdít!

Sed’ starý kocour blíž kamen,
ta severu sfinx plná dum,
se dívá v tančící plamen
a v požáru praskot a šum.

My v tiché té družině začnem
zas jednu z těch závratných cest,
na kterých ve srdci lačném
vzplá tisíc nebeských hvězd!

V nichž schvácené perutě zdvihám,
jež zdeptala života lež,
a nakloněn nad tebou stíhám
tvých retů záchvěv, co čteš.

*

Však často ráda duše s těchto výší
se vrací v bídný prach a k zemi dolů;
a kniha padá z ruky, ret se tiší.

A oko hledí klidně do plápolu
a jenom v kamnech cosi dále zpívá,
ó, jak jsme rádi, že jsme sami spolu!

Sem z alkovny teď živější dech splývá —
„Zda nebudí se, pohleď, naše dítě?“
— Ne, ke mně opět navracíš se snivá.

A ruka najde měkkou ruku hbitě
a pohled jeden všecko, všecko řekne,
a noc nás v svoje zahrnuje sítě. —

A všecko je tak sladké, tiché, pěkné.