Eklogy a písně/Burnsova svatba

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
Ritornelly I.	Burnsova svatba	Zda byla tady již?

Údaje o textu
Titulek:	Burnsova svatba
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jaký den kouzelný! Jak zlatý vzduch!
V údolí Ayru ševel a ruch!
Ve skalách zajásal pastýře roh
a ze sna probudil kámen i hloh.

Hle, v obět jitra jak divoký bez
střásá svých květů sníh v bouřící jez,
a olše ztemnělé ve proudu běh,
kývnuly hlavami — tajemný vzdech!

A bříza shrnuvši zcuchaný vlas
stopila korunu v sluneční jas,
střásajíc s haluzí mhy ranní lem,
zaplála v stříbrném živůtku svém.

A zvonek u strání, u skal a cest
v širý kraj vyzvání sladkou tu zvěst,
svlačci ji vypráví nachový mák
a vlnám rákosí, doubravě pták.

Duby, jež mají tam u lesa stráž,
hovoří: „Hle, již jde miláček náš!“
a polní lilije šeptají v ples:
„Sestřička naše, jak blahem plá dnes!“

„Já vlas jí propletu,“ břečťan si vzdech’,
„Lože jim vystelu,“ zašeptal mech,
„A chce-li počkat,“ dí jahody květ,
„dám jí svůj sladký plod na sladký ret.“

„A co včel slétne se na kapradí,
písní mu v duši dám,“ ozvěna dí.
A vlny, ptáci a rákos a bor:
„My svůj hlas spojíme v svatební sbor.“

Hle, k vodě s Marií Burns kráčí blíž,
klekli a schýlili nad proud se níž,
a ticho na vodě, na haluzích,
když s ruky na ruku prsten se mih’.

A nyní polibek, objetí, sten…
Jaký vzduch kouzelný! Jak skvostný den!
Skřivan vzal na křídla lásky jich zvěst,
jako by v život chtěl slunce jim snést!

Ó štěstí, ó lásko, jen blíže, jen blíž!
ku retům básníka skloňte svou číš,
vždyť s nebe azuru skrz zlatý vzduch
žehná jim v úsměvu s anděly bůh.