Dwanáctý čerwen/Částka I.

Dwanáctý čerwen
	Částka I.	Částka II.

Údaje o textu
Titulek:	Dwanáctý čerwen
Podtitulek:	Wýstraha Čechům!
Autor:	Jan Sekavec
Zdroj:	Národní listy, 7. listopadu 1926 1. část 2. část
Licence:	PD old 70
Původní vydání Winc. Břetislav Paseka, Karlín 1849. Přepsáno i s pravopisnými chybami

Tato stránka potřebuje úpravy.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v ostatních článcích a stránkách, v radách na stránce Vzhled a styl, případně na její diskusní stránce.

Důvod, poznámky: korektura, doplnit kapitoly II-IV

Motto:

Winník před přísným se třese osudem,
Mrzák se leká chudoby;
Slabý se silným newejde w boje,
Strach nechce zříti na hroby,
Zoufalec nezná wěčné naděje,
Otrok se leká wěčné poroby,
Jen láska se strachu wysměje!

Wezdy moje srdce w horkém žalu wězí,
Když patřím, že hrdost panská nezná mezí;
Neb když se chudoba její pýše klaní,
Wždy se jen domýšlí: Toť se patří na ni —
Domnívá se, sprosťák že jen otrok její,
W jejich když palácech za dweřmi úpějí.
Domníwá se, že ji proto Bůh jen zwolil,
Aby se Čech chudý jí wždy w prachu klonil,
Myslí, že o lepším žití nesmí wědět,
Jen na její sláwu poníženě hledět!?
Pro nádheru arci dobrák není stwořen,
Proto we swém wlastním domě jest pokořen;
Neb miluje pokoj, sprostnost, wěrnost, lásku,
A stálý setrwá we bratrském swazku;
Žádanou přísahu i swou krví splácí,
Za to mu welitel newděčnost jen wrací!

Utýrán, pohaněn, ztupen a posmíwán,
Zostuzen jesti Čech, otrokem jmenován,
Od swého wlastního bratra nemilowán!
Jaké Čech snášeti musel protiwenstwí,
Když matky řeč chránil, pěstoval wlastenství?
K cizotě jazyka nucen byl přilnouti,
Zwyk, jeho krásná řeč ta měla zhynouti?
Myslíte Teutoni, že jen wy jste w swětě,
Pro Čecha jarého sláwa že nekvéte?
Mníte-liž, že pro wás musí pracovati,
Ochotný k waší jen službě hotow státi?
A wšak již jednou čas nad Čechem rozhodl,
Šíp smrti wrahowi w zrádné srdce wbodl!
Hnusný kwět hrdosti jeho bídně zwadl. —