Blahé zlaté mládí/1885/Dva pavouci/VI. Pavouk pod drobnohledem
Dva pavouci František Hrnčíř | ||
V. Pavouk v jiné pavučině | VI. Pavouk pod drobnohledem | VII. Pavouk na odchodu |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dva pavouci |
Autor: | František Hrnčíř |
Zdroj: | Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník druhý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1885. s. 48–49. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Uplynul již téměř rok.
Před prázdninami dostal pan Hlinka psaní, že Jaroslav přijede domů. Jezdívalť zřídka kdy domů, protože otec přál zejména cestování. Jaroslav viděl již mnohé krajiny i cizí země. První léta jezdil po Čechách, a teprve, když největší část památností českých seznal, šel také do ciziny. Cestování vzdělává velice, a kdo má k němu příležitosť, nikdy nemá jí pominouti. Bohužel však, že jsou lidé, kteří ani nejbližšího okolí své rodné osady neznají.
Ale letošní prázdniny vyprosil si Jaroslav, aby mohl stráviti v milé domovině. Otec mu to milerád dovolil, a to tím spíše, jelikož Jaroslav odbyl poslední třídu latinských škol a podrobil se šťastně přísným zkouškám.
Největší radost měla Miroslava, neboť věděla, že ji má Jaroslav nade vše rád. Konečně po dlouhém těšení šla bratrovi s rodiči naproti na nádraží. Konečně vlak zastavil, tu div, že jej poznala. Obdivovala se mu, jak jest veliký; jeho brejle zejména udělaly na ni veliký dojem. „Vyhlížíš jako nějaký doktor,“ pravila mu. Narostly mu také vousy — jejej! — Miroslavě zdálo se, jak jest nepatrná a malá proti svému učenému a velikému bratrovi.
Sotva si Jaroslav trochu odpočinul, již sestra kolem něho šukala jako myška kolem slaniny. Slavoj sice také podal na přivítanou bratrovi ruku, ale hned zase vyhledal si svůj koutek v zahradě, kde oddati se mohl jemu tak milé nečinnosti.
Celý koš otázek musil Jaroslav zodpovídati vědychtivé sestřičce, ale činil to rád, ba těšilo jej to velice.
Jednoho dne pěkné překvapení připravil Jaroslav Miroslavě. Vypůjčil si ze školy přístroj — drobnohled či mikroskop — kterým možno viděti i ty nejmenší věci jasně a pěkně, neboť pod jeho skly jeví se předměty až dvanáct setkrát větší nežli ve skutečnosti jsou. Což tu měla zábavy i pěkného poučení, když uviděla v kapce vody množství drobných „broučků“, nálevníků! Nebo když malininký, sotva viditelný hmyz pod drobnohledem jevil se jí jako žába veliký!
Jednou chytil Jaroslav kdesi křížového pavouka a uložil jej pod drobnohled! S těží poznala Miroslava, že by to byl pavouk. Vidělať ohromné zvíře s tvary podivnými, kterých pouhýma očima nelze ani pozorovati. Teprve nyní dověděla se, že má pavouk osm očí, pěkně rozložených. Zejména osm noh jeho zasluhovalo pozornosti. Bylyť huňaté a pod drobnohledem vyhlížely jako tlapy medvědovy. Každá z nich skládala se ze článků; poslední končila se třemi drápky, které zrovna vypadaly jako hřeben nebo pilka.
Mnohé ještě jiné pěkné věci ukazoval Miroslavě Jaroslav pod drobnohledem, a dívka nemohla se ani dosti vynadiviti, odkud lidé vzali tolik důmyslu, aby sestavili přístroj, pod kterým lze viděti tak znamenité věci.
Slavoj ovšem těchto pokusů nepříliš si všímal. Skoro se na něj proto Jaroslav rozhněval, že o nic nedbá.