Duch Německa/Tři kamarádi
| Duch Německa K. Hoffmann | ||
| Lesní věštkyně | Tři kamarádi | Chvalozpěv |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Tři kamarádi |
| Autor: | K. Hoffmann |
| Zdroj: | Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 120-122. Dostupné online. |
| Vydáno: | 1917 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Dostál-Lutinov |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Tři bodří kamarádi
si k vínu zasedli
a nalévali statně
a sklenky pozvedli.
Tu jeden ze tří pravil:
Nalejte po sám kraj!
Já milenku mám doma,
té připijeme ráj!
Má oči, vlasy černé,
jak sosna stepilá,
a její žhavé ústka
mě štěstím opila.
Tu srazily se sklenky,
radostně zazněly,
jakoby do daleka
pozdravy zapěly.
A první pravil opět:
Toť dobré znamení!
Má milá myslí na mne
a o líbání sní.
Nuž tedy, praví druhý,
já také milou mám,
s ní často jsem se scházel
ku lásky smavým hrám,
Má hnědé oči, vlasy,
krok jako srnky tah,
a její hlas je čistší
než zvonku na horách.
Tu srazily se sklenky,
radostně zazněly,
jakoby do daleka
pozdravy zapěly.
Tu druhý šťasten zvolal:
Ten cinkot jest mi mil,
teď snad si zpívá píseň,
jíž jsem ji naučil.
Já také, šeptá třetí,
děvčátko milé znám,
na věky v lásce tiché
mu věren zůstávám.
Zrak modrý, vlásky rusé,.
jest jako slunka zář,
já nedovedu popsat
andělskou její tvář.
Tu srazily se sklenky,
a třetí pukla v ráz!
Jak výkřik se to chvělo,
tak bolně zněl ten hlas.
Ti první oba mlčky
hleděli do dálí,
a třetí rozplakal se
nešťastný, zoufalý.
A v hodinu tu právě
v dalekém údolí
jak pozdravení s nebe
hlas zvonů hlaholí,
Jen jedna neslyší už,
co zbožná píseň lká,
ta tichounce už dřímá —
tvářinka andělská.
Z těch mírných, modrých očí
se ztratil jas a smích,
a na kadeřích rusých
je vínek umrlých.
