Duch Německa/Lesní věštkyně
Duch Německa Ottokar Kernstock | ||
Modlitba k nebesům | Lesní věštkyně | Tři kamarádi |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Lesní věštkyně |
Autor: | Ottokar Kernstock |
Zdroj: | Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 118-119. Dostupné online. |
Vydáno: | 1917 |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Karel Dostál-Lutinov |
Licence překlad: | PD old 70 |
U lesa zmíral mladý rek,
řka blednoucíma rtoma:
Nuž s Bohem, světe pohádek,
s Bohem, mé mládí doma!
Už vlasti syn ten nehnutě
zavírá oči k spánku,
už duše vzpíná perutě
odletět do červánků.
Tu v údolí se ozvala
kukačka prostořeká,
ta píseň zpátky lákala
už na odchodu reka.
Mu připomněla v máji den,
kdy pod bukovým hájem
snil s milou v trávě rozložen,
jak zem by byla rájem.
I tam se tehdy ozvalo
to sladké pění „kuku!“
Kdy budem svoji? Za málo?
Tak ptal se v stínu buků.
A „kuku, kuku“ znělo to
a nemělo to konce —
hoch tehdy vzdychl hluboko,
a dívka potichounce.
Na to si vzpomněl raněný
v té chvíli umírání —
hlas jeho chví se umdlený:
Kukačko, splň mi přání!
Kdy moje milá doma tam
se bude s jiným vdávat?
Jak dlouho mně, až dokonám,
žal bude zachovávat?…
A „kuku, kuku“ zní to zas,
bez konce zní to z lesa. —
a hrdina, sám ples a jas,
jde klidně na nebesa.