Drobné povídky dějepisné/Pausanias
| Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček | ||
| Archimédova smrť | Pausanias | Římský triumf |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pausanias |
| Autor: | Josef Flekáček |
| Zdroj: | FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 14–16. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Získal si velikých zásluh o svou vlasť, zvítěziv u Platej nad Peršany; ale vítězství toto, jakož i jiné úspěchy pozdější nesmírně hrdou učinily mysl jeho a způsobily mu zkázu.
Měl v úmyslu, státi se pánem celého Řecka, a toho chtěl se domoci zradou, pomocí Peršanů a krále jejich Xerxa. Začal s ním tajně vyjednávati, sliboval, že bude jeho oddaným sluhou, a propustil veškery vznešené zajaté Peršany beze vší odměny na svobodu, jen aby Xerxovi okázal svou oddanosť.
Ba zapomněl se tak mnoho, že odložil i řecký kroj, šatil se jako Peršan, žil dle perského způsobu a to tak okázale, až všichni krajané proti němu hlučně reptati počali. I vznesli na něho žalobu z vlastizrady; sotva že však byl z obžaloby propuštěn vzhledem ku svým četným někdejším zásluhám o vlasť, počal vyjednávati s nepřátely vlasti znova, a tím důrazněji.
Posýlával tajně králi Xerxovi listy a zrazoval mu každé hnutí, jež mezi Řeky nastalo. Aby pak posel, po němž listy posýlal, nemohl prozraditi ničeho o cestě své, býval vždy zavražděn, jakmile psaní dodal. To vzbudilo konečně podezření jistého Argilia, jenž měl též list králi Xerxovi donésti. Argilius list neodnesl, nýbrž otevřel, přečetl, a přesvědčen jsa neklamně, že Pausanias je zrádce, odevzdal list eforům (eforové byli úředníci na rok volení, počtem pět). Eforové užasli a poručili Argiliovi, aby uprchl do chrámu Neptunova, jakoby se bál o život, sami však skryli se též v chrámu, aby pozorováni nebyli.
Sotva že Pausanias doslechl, že posel jim odeslaný nevyplniv úkol svůj v chrámu se skrývá, pospíchal za ním a zasypal jej nejprudšími výčitkami, pak sliboval hory doly a hrozil. Skrytí eforové vyslechli celý rozhovor a byli úplně přesvědčeni o zločinném počínání Pausaniově.
Vrátili se do Sparty s úmyslem, co nejpřísněji dle zásluhy potrestati zrádce bídného. Ale Pausanias o tom již byl doslechl a utekl sám do chrámu Minervina, aby se zachránil. Ale ta naděje jej sklamala. Vlastní jeho matka přinesla první veliký kámen a zatarasila jím dvéře, aby bídník nemohl ven. Příkladu jejího následoval lid, a tak Pausanias, uzavřen jsa v chrámu, hladem tam zahynul a byl pod chrámem pochován.
Aby pak zneuctěný chrám smrtí zrádce tak bídného byl očistěn, obětovány Minervě dvě krásné sochy bronzové.