Drobné povídky dějepisné/Archimédova smrť

Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček
Euclidova láska ku vědám	Archimédova smrť	Pausanias

Údaje o textu
Titulek:	Archimédova smrť
Autor:	Josef Flekáček
Zdroj:	FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 11–14. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Archimédés
Související články ve Wikipedii: Archimédés

Jméno Archimédovo, ač žil mezi léty 287—212 před Kr. P., není u nás neznámo. Již malí studentíci, kteří se fysikou zabývají, je poznávají: Archimédův zákon o váze do vody ponořené hmoty, Archimédův šroub a jiné jsou věci, o nichž již žáci našich škol měšťanských se učí. Archimédes byl znamenitý počtář a fysik, a později i zručný mechanik, to jest hotovitel důmyslných strojů a nástrojů.

Rodiště jeho jest město Syrakusy na Sicilii. Bývalo to druhdy slavné a bohaté město, jež mělo v objemu více než 43 kilometry a obklíčeno bylo zdmi velice silnými a vysokými; nyní jsou Syrakusy úhledné městečko s více než 24 tisíci obyvately, kteří pilně pěstují vinařství; a nedaleko nich dosud nalézti lze zbytky Syrakus starých, kde Archimédes se narodil, kde žil, bádal a přemýšlel, a kde v oboru počtů, měřictví a fysiky velmi cenné a znamenité vynálezy učinil.

Když Římané obléhali Syrakusy, prokazoval stařičký již učenec rodišti svému veliké služby. Sestrojil stroje a nástroje k obraně, sám řídil na hradbách ohromné přístroje, jež rychle a bezpečně těžké kameny do řad obléhajících metaly. Nebylo téměř ani dne, aby sedmdesátipětiletý kmet Archimédes s bujarostí mladistvou nebyl bojoval na hradbách syrakusských, dovednou rukou řídě své důmyslné vynálezy, jimiž Římanům tak škodil. Ba praví se o něm, že pálícími skly zapálil nepřátelské loďstvo; leč věc ta není dosti bezpečně zjištěna, a vznikly pověsti o tom až mnohem později. Za to však dosti jiných strojů seřídil, tak že Římané nemohli se dosti vynadiviti duchaplnému důmyslu jeho; vůdce vojska římského pak vydal přísný rozkaz, aby Archimédes na živě ponechán byl, až Syrakusy dobyty budou, a aby se nikdo neopovažoval Archimédovi ublížiti.

To zajisté nejlépe svědčí o tom, jak slavným byl mužem a učencem. Ač stroji svými Římanům strašlivě škodil, přece nechtěli mu ani v nejmenším ublížiti.

Po dlouhém obléhání podařilo se posléze Římanům zmocniti se Syrakus, a vítězné jejich legie vtrhly do města.

Archimédes netušil o tom ničeho. Ač křik a hluk rozléhal se městem, on sám zcela klidně stál na nádvoří svého domečku a prutem kreslil do písku různé měřické obrazce, zaměstnávaje se v hlubokém zamýšlení zajímavou nějakou měřickou záhadou.

Tu vnikl i do jeho domku římský vojín v plné zbroji. Archimédes se obrátil a zvolal:

„Neporuš mi kruhů mých!“ a rozpřáhl ruce, jakoby kresby své proti vetřelci chrániti chtěl. Ale surový vojín, neznaje nejspíš Archiméda, tasil meč a zabil starce bezbranného.

Když pak roznesla se ve vojště římském zvěsť, že i Archimédes zavražděn byl, tuť ovsem vrah jeho nepřiznal se k činu svému, vzpomínaje na zákaz vůdcem vojsku udělený.

Archimédes byl pochován s veškerou ctí a na náhrobek dána mu některá tělesa měřická, o nichž důležité pravdy a nauky byl objevil a prvně učil a pronesl. Cicero sám, slavný řečník a mudrc římský, nalezl pomník jeho křovím zakrytý, když jako kvestor (úředník vyslaný státem římským) na Sicilii meškal. Před tím nevědělo se o hrobě jeho; a ježto Cicero žil mezi léty 106—43 př. Kr. P., tedy hodně dlouho bylo neznámo, kde odpočívá slavný učenec, jenž jako stařičký kmet surovou rukou vojína římského násilně život svůj skončil.