Drobné povídky dějepisné/Král Jan Soběský před Vídní
Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček | ||
Bedřich Smetana | Král Jan Soběský před Vídní | První práce Antonína Canovy |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Král Jan Soběský před Vídní |
Autor: | Josef Flekáček |
Zdroj: | FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 65–67. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Jan III. Sobieski, Bitva u Vídně (1683) |
Roku 1683. obléhali Turci Vídeň a zdálo se, že tentokráte bude hlavní město ztraceno. Tu přitáhl hrdinný polský král Jan Soběský a zachránil Vídeň před záhubou. Jeho jízda byla skvěle oděna, ale pěchota velmi bídně. Aby bídný stav pěších nebyl každému zřejmý, radili mu, aby jeden pluk pěchoty, jenž měl zvláště špatný šat, v noci dal převézti přes řeku, by jej ve dne lidé neviděli. Ale Soběský byl jiného mínění. Když stál pluk na mostě, pravil k četným divákům:
„Podívejte se! Hrdinové tito budou nepřemožitelnými, neboť se zapřisáhli, že nechtějí nositi jiného oděvu, nežli šatu nepřátel. V poslední válce měli všichni turecký oblek.“
Přiraziv k Vídni opanoval Soběský nejvýhodnější místa, vystoupil na výšinu a pozoroval, jak se velkovezír ohradil, a pravil ke družině své:
„Nevolil dobrého místa. Znám ho; jest to nevědomec a domýšlí se, že jest výtečný válečník. Toto vítězství nám mnoho cti přinese.“
Druhého dne prchali Turci, zanechavše v ležení drahocennou kořisť. Posvátný prapor Mahomedův poslal Soběský papeži s listem, v němž mimo jiné praví: „Přišel jsem, viděl jsem, a Bůh zvítězil.“ Několik tisíc dukátů poslal své manželce a napsal žertovně: „Alespoň mně neřekneš, co tatarské ženy svým mužům říkají, vrátí-li se z boje s prázdnýma rukama, totiž:
„Nejste ani mužové, přicházíte-li bez kořisti.““
Vjezd jeho do Vídně byl nad vše pomyšlení slavný. Vše hrnulo se kolem něho, lid líbal jeho roucho a nohy, nazýval jej svým osvoboditelem a otcem. Byl až k slzám pohnut a zvolal nejednou:
„Tento den jest nejkrásnější den mého života!“
Jan Soběský zemřel r. 1696. maje 67 roků; dvacet tři roky slavně a šťastně nad Polskou panoval.
Miloval vědy a umění, mluvil několika jazyky, byl dobrosrdečný a přívětivý.
Nad hrobem jeho zvolal Karel XII., král švédský:
„Tak veliký král neměl ani zemříti!“ Vídeň pak chová osvoboditele svého u vděčné památce na všechny věky.