Drobné povídky dějepisné/Bedřich Smetana

Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček
Z pasáka učenec	Bedřich Smetana	Král Jan Soběský před Vídní

Údaje o textu
Titulek:	Bedřich Smetana
Autor:	Josef Flekáček
Zdroj:	FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha : Alojs Hynek, 1890. s. 61–65. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Bedřich Smetana

Čechové byli od jakživa dobří hudebníci. Česká hudba známa jest v daleké cizině, a nejeden náš krajan proslavil se velice svými skladbami. Náš Josef Mysliveček, dne 4. února 1781. v Římě zesnulý, považován byl od Vlachů za nejlepšího skladatele, a hudební skladby jeho přijaty byly všude s nadšením; rovněž i benátecký rodák František Benda, znamenitý houslista, i bratr jeho Jiří a synové Bedřich a Karel po celém Německu jméno české v minulém století proslavili, a tak mohli bychom uvésti četná jména svých rodáků, kteří prosluli v cizině.

V nejnovější době těší se světovému jménu výtečný umělec na housle František Ondříček, a jako skladatel znám je po celé Evropě Antonín Dvořák.

Nedávno teprve pochovali jsme výtečného básníka hudebního: Bedřicha Smetanu.

Když v domě otce jeho, sládka Smetany v Litomyšli, pořádány bývaly hudební večírky a zábavy, neměl z toho nikdo větší radosť nad malého Bedříška. Nebylo mu ještě ani čtyři roky, a již nechal hned veškerých hraček, slyšel-li hráti. Lidé říkali: „Z Bedřicha bude dobrý muzikant; to jest již nyní viděti.“

A vskutku, nemýlili se.

Bedřichovi nebylo ani pět roků, a již hrál první housle v hudebním sboru, jenž pořádal ku svátku sládka Smetany dostaveníčko. A když r. 1830. pořádán byl v Litomyšli koncert, stálo na pozváních, že hráti bude též šestiletý pianista Bedřich Smetana. Bedřich hrál: ale ne snad nějaký snadňoučký hudební kousek; co hrál, bylo nesnadné, a hošíček zahrál to hbitě, bezvadně a s přednesem tak náležitým, že ztržil hlučnou pochvalu.

To bylo ovšem velice krásné, a časem Bedřich se zdokonaloval čím dále tím více v hudbě. Ale když byl větší, pravil otec jeho:

„Zdá se mně, že ten chlapec pro hudbu na každé jiné učení zapomíná, a to se mně nelíbí. Chci, aby toho nechal a studoval gymnasium; z hudby by nemohl býti živ. Právníkem bude — pošleme jej na gymnasium do Německého Brodu.“

Ale láska k hudbě příliš již vzrostla v srdci Smetanově.

V Brodě i později v Praze věnoval se tím více hudbě, počínal i samostatně skládati, a brzy znám byl po celé Praze jako výtečný pianista. Když pak později ku přání svého strýce Josefa Františka Smetany, velezasloužilého spisovatele českého a professora v Plzni, do Plzně odešel, proslul brzy i po Plzni a dalekém okolí, a říkalo se:

„Student Smetana jest nejlepší hudebník, jaký kdy v Plzni byl.“

Vystudovav gymnasium, umínil si Smetana věnovati se zcela hudbě.

Z počátku chodil vyučovat do domů hře na piano, aby se vyživil, potom dostal se za učitele hudby k hraběti Leopoldu Thunovi, r. 1848. zařídil si vyučovací ústav pro piano. Císař Ferdinand Dobrotivý, jenž od r. 1848. na hradě pražském sídlel, slyšel mnoho o Smetanovi, a chtěje ho seznati, pozval jej k sobě na Hradčany, aby mu každý týden na piano vzácné skladby hrál.

Roku 1856. nabídnuto bylo Smetanovi místo za kapelníka v Gothenburku ve Švédsku. Smetana je přijal, a meškaje ve Švédsku, mnohé krásné hudební práce složil. Tehdy počalo se v Praze velmi živě mluviti o zbudování národního divadla. Na nic se tak Smetana netěšil jako na to: ničím nedal se již ve Švédsku zdržeti, jen domů a domů pospíchal. Než se domů vrátil, dával ve větších městech švédských koncerty; ale vrátiv se domů, nedostal místo kapelníka, nýbrž bylo mu až do r. 1866. čekati.

Jako kapelník složil krásné zpěvohry pro divadlo, jež po celých Čechách, Moravě a slovanských zemích se rozšířily.

Tak na př. veleznámé dílo jeho jest: „Prodaná nevěsta“, „Libuše“, „Braniboři v Čechách“, „Dalibor“, a jiné a jiné. Pro veliké hudební sbory sepsal: „Z českých luhů a hájů“, „Vltava“, „Vyšehrad“, „Z mého života“ a přemnohé krásné a cenné skladby.

Bohužel, že Smetana několik let před smrtí svou úplně ohluchl, tak že se vzdáti musil místa svého jako kapelník při národním divadle. Ale i v tomto neštěstí skládal dále a to věci tak krásné, že bylo ku podivu. Smetana pokládá se za nejlepšího hudebního skladatele českého. Odpočívá na hřbitově vyšehradském vedle mnoha jiných slavných mužů českých.