Údaje o textu
Titulek: Drahé náčiní, Ex 20, 1
Autor: Šlomo Efrajim Lunčic
Krátký popis: komentář k Tóře
Původní titulek: כלי יקר‎ (Kli jakar)
Zdroj: מקראות גדולות
Vydáno: Jeruzalém: ha-Mesora, [5]745 (=1984–85)
Licence: PD old 70
Překlad: Uživatel:Shlomo
Licence překlad: CC BY-SA 3.0

A mluvil Bůh všechna tato slova řka

editovat

Zmínil mluvení (dibur) a říkání (amira), jedno tvrdé a jedno měkké. Jako je psáno: „Tak řekni (tomar) domu Jákobovu,“[1] to se týká žen a „řekni jim“ je měkký způsob. „… a vyprávěj (tagid) synům Izraele,“[1] to je k mužům, slova tvrdá jako koriandr (gidin).

Používá se zde označení „desatero mluvení (dibarot)“, zatímco u celého příběhu stvoření se používá „desatero výroků (ma'amarot)“. To proto, že všechno dílo stvoření bylo vytvořeno podle své vůle, tedy v těch podobách, které si vybral, a tedy měkkým výrokem, bez nařízení. Ale všechny příkazy Hospodina jsou [jako] nařízení krále. Člověk si [totiž] neřekne: „Nemám chuť jíst vepřové, má duše je ho přesycena,“ nýbrž si řekne: „Mám chuť, ale Svatý, budiž požehnán, mi [ho] zakázal.“ A to je tvrdé mluvení.

V každém případě je třeba ženám, jež jsou mdlého rozumu, vysvětlit [vše] měkkým způsobem a oznámit jim záslužnost micvot. Každý rozumný člověk totiž přijme Boží nařízení, ale ti, kdo jsou mdlého rozumu, potřebují vysvětlení, aby je přijali jako svoji vůli.

A dokonce o stvoření nebe a země je psáno: „Slovem (davar) Hospodinovým nebe bylo učiněno…“[2]; protože má rozum, přijalo nařízení Požehnaného, i když nebylo podle jeho představ. Ale o nižších stvořeních je řečeno: „Boj se Hospodina, celá země, […] neboť on řekl (amar) a [tak] bylo…“[3] To znamená, že jim řekl měkký výrok a stvořil je dle jejich představ.

  1. a b Ex 19,3 (Kral, ČEP)
  2. Ž 33,6 (Kral, ČEP)
  3. Ž 33,8-9 (Kral, ČEP)