Drahé náčiní/Ex 20, 1
| Drahé náčiní Šlomo Efrajim Lunčic | ||
| Ex 19, 17 | Ex 20, 1 | Ex 20, 2 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Drahé náčiní, Ex 20, 1 |
| Autor: | Šlomo Efrajim Lunčic |
| Krátký popis: | komentář k Tóře |
| Původní titulek: | כלי יקר (Kli jakar) |
| Zdroj: | מקראות גדולות |
| Vydáno: | Jeruzalém: ha-Mesora, [5]745 (=1984–85) |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Uživatel:Shlomo |
| Licence překlad: |  CC BY-SA 3.0 |
A mluvil Bůh všechna tato slova řka
editovatZmínil mluvení (dibur) a říkání (amira), jedno tvrdé a jedno měkké. Jako je psáno: „Tak řekni (tomar) domu Jákobovu,“[1] to se týká žen a „řekni jim“ je měkký způsob. „… a vyprávěj (tagid) synům Izraele,“[1] to je k mužům, slova tvrdá jako koriandr (gidin).
Používá se zde označení „desatero mluvení (dibarot)“, zatímco u celého příběhu stvoření se používá „desatero výroků (ma'amarot)“. To proto, že všechno dílo stvoření bylo vytvořeno podle své vůle, tedy v těch podobách, které si vybral, a tedy měkkým výrokem, bez nařízení. Ale všechny příkazy Hospodina jsou [jako] nařízení krále. Člověk si [totiž] neřekne: „Nemám chuť jíst vepřové, má duše je ho přesycena,“ nýbrž si řekne: „Mám chuť, ale Svatý, budiž požehnán, mi [ho] zakázal.“ A to je tvrdé mluvení.
V každém případě je třeba ženám, jež jsou mdlého rozumu, vysvětlit [vše] měkkým způsobem a oznámit jim záslužnost micvot. Každý rozumný člověk totiž přijme Boží nařízení, ale ti, kdo jsou mdlého rozumu, potřebují vysvětlení, aby je přijali jako svoji vůli.
A dokonce o stvoření nebe a země je psáno: „Slovem (davar) Hospodinovým nebe bylo učiněno…“[2]; protože má rozum, přijalo nařízení Požehnaného, i když nebylo podle jeho představ. Ale o nižších stvořeních je řečeno: „Boj se Hospodina, celá země, […] neboť on řekl (amar) a [tak] bylo…“[3] To znamená, že jim řekl měkký výrok a stvořil je dle jejich představ.