Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 15. 11. 1923
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 15. 11. 1923 |
| Autor: | Jiří Wolker |
| Krátký popis: | Dopis Marii Kolderové, Tatranská Poljanka 15. 11. 1923 |
| Zdroj: | Jaromír Dvořák a Marie Kubíčková (ed.): Jiří Wolker. Do boje, lásko, leť. S. 94–95 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Praha : Odeon, 1975 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 1. 11. 1923 Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 21. 11. 1923 Dopis Marii Koldové, Tatranská Poljanka 29. 11. 1923 |
Poljanka 15. 11. 1923
Miláčku,
chtěl bych mít dost síly, abych Vám mohl vypovědět všechen svůj dík za Vaši lásku, musím se však omezit jen na pár slov, protože se mi ruka třese a hlava točí.
Maminka mi psala o Vás to, co Vy o ní. Dokonce i ve slově jste se shodly. Jsem tomu rád, neboť právě vám dvěma patří celé mé srdce. Psala mi, že jsem byl vůči Vám krutý, když jsem Vám zakázal mi psát. Ne, milá vůči sobě byl jsem krutý a k Vám, že jsem Vás tolik měl rád, chtěl jsem být jen spravedlivým. Myslil jsem, že nemám práva vázat lásku hezkého a zdravého děvčete k sobě, který jsem těžce chor a budu ještě dlouho nemocen. Neboť, miláčku, v nejlepším případě bude to až v březnu, kdy budu moci odejít. Vytrváte, vydržíte, snesete i Vy tuto zkoušku? Vaše slova to slibují a já starý nevěrec jsem skoro ochoten jim věřit.
Prožil jsem strašné dny, horečka podťala mě jako kosou, a ten náhlý zvrat naděje v zoufalství zdeprimoval mě úplně. Dnes však zase už mám svou hlavu a bojuji.
A to kvůli mamince, která trpí mým utrpením, a k vůli Vám, která máte chlapce sice nemocného, ale ne zbabělého.
Víc psát už nemohu, miláčku, nepíši nikomu ani domů, lékaři mi psát zakázali, ale já bych byl umřel, kdybych byl měl nechat Vaše dva krásné listy bez odpovědi.
Tedy: je-li můj boj bojem Vaším, moje vítězství Vaším vítězstvím, je-li Vám naše láska vším — pak, miláčku, mi pište a odpusťte jen, že prvý čas nebudu moci na Vaše slova odpovídati tak, jak si toho zasluhují.
- Líbám Vás vroucně a jsem
- Váš
- Jiří.