Dobrodružství Toma Sawyera/XXIV
| Dobrodružství Toma Sawyera | ||
| XXIII | XXIV | XXV |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XXIV |
| Autor: | Mark Twain |
| Zdroj: | TWAIN, Mark. Dobrodružství Toma Sawyera. J. Otto, Praha, 1900 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Kohlman |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
Tom se znovu zaskvěl ve své slávě — staří ho laskali, mladí mu záviděli. Také tiskem bylo zvěčněno jeho jméno — dostal se do místního listu. Někteří lidé měli za to, že to může dotáhnouti až na presidenta S. S., unikne-li oprátce.
A jak již to bývá, vrtkavý, zbrklý svět přilnul k Potterovi a zahrnoval ho nyní tak štědře láskou jako dříve nadávkami. Takový je již světa běh, proč bychom to tedy světu vytýkali?
Tomovy dni plny byly slávy a jásotu — noci však plny byly hrůzy. Rudý Józa se zlobou v oku navštěvoval jeho sny. Jakmile se sešeřilo, nedal se Tom nižádným pokušením z domova vylákati. Také Frantík byl schvácen podobnou bídou a hrůzou, neboť onoho večera před slavným dnem přelíčení Tom všecko obhájci vyzradil, a Frantík se hrozně bál, že také jeho účastenství v záležitosti té na jevo vyjde, ačkoli útěk Rudého Józy ho zbavil trapného, soudního svědectví. Advokát sice slíbil chuďasovi mlčení, co je to však platno? Od té doby co poplašené svědomí dohnalo Toma onoho večera do domu obhájcova, a co vyplynulo příšerné tajemství z jeho rtů zpečetěných strašlivou a hroznou přísahou, vzdal se Frantík skoro veškeré důvěry v lidské pokolení. Ve dne potěšen vděčností Potterovou, radoval se Tom z toho, že vše vyzradil; v noci však litoval, že jazyk nedržel za zuby. Tom se strachoval jednak toho, že Rudý Józa nikdy již nebude chycen, jednak ale toho, že bude chycen. Byl pevně přesvědčen, že si řádně neoddechne, dokud ten člověk nebude mrtev a dokud neuzří jeho mrtvolu.
Odměny byly vypsány na vypátrání vraha, krajina byla prohledána, po Rudém Józovi však nikde ani památky. Z města St. Louis přišel vševědoucí a znamenitý živý div světa, detektiv, hledal, potřásal hlavou, moudře se tvářil, a dospěl posléze k úžasnému úspěchu, jakému se obyčejně těšívají členové jeho cechu. Nalezl totiž »vodicí nit«. — Však »vodicí nit« nelze pověsiti místo vraha, a tu Tom, když »tajný« byl s uměním svým v koncích a odejel, upadl zase ve dřívější své strachy.
Dnové pomalu míjeli; každý z nich mírnil poněkud tíži Tomových obav.