Dni a noci/V srdce zpátky

Dni a noci Jaroslav Vrchlický
Nad propastí	V srdce zpátky	Romance

Údaje o textu
Titulek:	V srdce zpátky
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Dni a noci. Praha : J. Otto, 1897. S. 118–121. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888/V srdce zpátky! – verze z Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888

I.

Svět jsi prolít’ orlím křídlem,
s každým seznámil jsi zřídlem,
s jasnou zorou, s bouří mračnou
      duši lačnou,
ale co ti vše jest platno,
když na srdce svého plátno
nechytil’s jich záblesk krátký,
      všecko darmo,
duchu jen si utáh’ jarmo —
      pospěš v srdce zpátky!

Národů všech viděl’s děti,
jak se pachtí v pestré změti
paží, umem, nohou, okem
      za pokrokem;
však ty snahy a ty síly
k tvému srdci nemluvily,
viděl’s zmatky, spor a hádky,
      všecko darmo
duchu jen si utáh’ jarmo —
      pospěš v srdce zpátky!

Prošel’s v bujné hlavy ruchu
všecka díla veleduchů,
co kam psáno krví, zlatem,
      pérem, dlátem,
ale vše ti bylo cizí,
ani krůpěj živné mízy
neštěkla ti v pokrm sladký,
      všecko darmo,
duchu jen si utáh’ jarmo —
      pospěš v srdce zpátky!

Ano srdce, démant pravý
všecky barvy v duhu taví,
z něho jen se mana lije
      poesie;
krůpěj to, v níž celé nebe
v zrcadle jak chytí sebe.
Měj vždy srdce z pravé látky,
      jinak darmo,
nerozbiješ ducha jarmo!
      Pospěš v srdce zpátky!

II.

Ó srdce, luzná pohádko,
tak plna snů a vůně,
jen uvěřit ti na krátko
a věčně člověk stůně!

Ó srdce, drahý kamene,
když osud v tebe pěstí,
ty jiskry metáš plamenné,
z nichž rodí se pták štěstí.

Ó srdce, loutno zvučící,
ať v bouř neb časů přízni,
tón každý perla zářící
a žal, když v prázdno vyzní!

Ó srdce, zdroji v stínu skal,
čím do tebe víc bláta,
tím čarněj v tobě západ vzplál
pln purpuru a zlata!

Ó srdce, divná zahrado,
kde tisíc růží dýchá,
a nejvíc těch — ó záhado! —
jichž osten až v krev píchá!

Však nechť i píchá — krve val
nechť zaplaví tě cele,
líp v tobě smrt nést, pekla pal,
než noc a popel v těle!

Zvoň dál mi v ňadrech, pohádko,
tak plna snů a vůně,
poslední božství památko,
po kterém člověk stůně!