Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Den na hradě českém před 350 lety
| Česká čítanka pro druhou třídu škol středních | ||
| Nioba | Den na hradě českém před 350 lety | Vděčnosť synovská |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Den na hradě českém před 350 lety |
| Autor: | August Sedláček |
| Zdroj: | BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 156–159. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Jakmile světlo denní mlhy noční zapudilo, začal život na hradě. Vrátní, hlásní, nádvorník, holomci a veškerá čeleď sběhli se ku chlebnici čili komůrce, kde se chléb choval, aby každý z nich dostal po pecínku chleba k snídaní; odtud šli k pivnici, kdež dostali jistou míru řídkého piva, kteréž chléb pojídajíce na místě vypili. Potom se odebrali po své práci. Kovář šel do kovárny, pekař do pekárny, vrátní a hlásní, holomci a jiní na svá místa, řezník pak ke chlévům, aby zabil a připravil dobytče. Úředník a purkrabě zatím také byli něco pojedli a zapili a připravují se k dennímu dílu. Znenáhla budou přicházeti lidé k zámku dle potřeb svých, a také mnohému z hradských bude se odebrati pryč; třeba jest nyní zámek odemknouti a míti se tu velmi opatrně, aby se nepřátelé do hradu nevloudili. Dolní hlásní uslyševše volání úředníkovo, pilně zahlédali z ochozí hradebních nejbližší okolí, neskrývá-li se tam snad někdo. Když se to bylo stalo, sejde purkrabě, dolů s holomky všemi a co tu čeládky jest, a dobře si je prohledne, jsou-li tu všichni, neb má od pána přikázáno, aby odmykaje všechnu pilnosť a péči zachovával, a jestli že by kdo při tom chyběl, aby mu to nesmlčel ani nestrpěl. Nyní spustí vrátný dolní most a vytáhne za vraty těžkou závoru, která je uzavírala. Zatím je všude nahoře zavřeno. Před vraty dolními stojí několik lidí z městečka nebo vesnic, kteří buď s úředníkem nebo purkrabím anebo s některým z písařů mluviti chtějí; avšak nikoho nepouštějí nahoru, nýbrž ten, se kterým kdo mluviti chce, sejde do světnice u dolních vrat a tam žádosť příchozího vyslyší. Byl-li mezi nimi hajný nebo rychtář, který nesl peníze písaři důchodnímu, ten jediné, avšak sám a sám, vpouštěn bývá nahoru. Proto také nařízeno má úředník, aby si bral holomky ze sedlských synků na panství zrozených, jichž otec při své živnosti nepotřeboval a kteří lidi z vesnic znají: každý z nich dostává službu svou a dobrou stravu, a když se byl dobře choval, musí úředník hleděti, aby jej na nějakém dobrém statku usadil.
Na zámek přišlo několik lidí, čekajících ve světnici dolní na úředníka; zatím má také purkrabí vyjeti, aby se poohlédl po hospodářství. Měl by sice úředník také vyjeti, až lidi odbaví, avšak jest rozkaz pánův, aby vždy jeden z nich na hradě zůstal. Tedy posýlá úředník některé holomky, aby dohledli při dvoře pod zámkem na nádenníky na poli pracující, jednak aby nezaháleli, jednak aby jdouce k obědu lopat a jiného náčiní nerozházeli, nýbrž na své místo sklidili. Sám pak poslouchá, čeho na něm lidé žádají. Přišel posel obecní, veda s sebou člověka nevolného, do něhož si stěžuje rychtář, že ho nechce poslouchati; úředník rozkazuje, aby na několik hodin byl dán do věže. Z jiné vsi rychtář přišel oznámit, že člověk jeden dělati nechtě jen po krčmách léhal a v kostky hrál; tomu odpovídá úředník, aby to stavil, a člověk ten neuposlechne-li, že bude trestán věží. Jiný rychtář žaluje na sedláka ze své vsi, že stavení svého zanedbává, moha je opraviti, a jiní zase o jiných všelijakých věcech zprávu dávají. Zatím byli purkrabě, polesný, písař rybní a písař pojezdný z hradu vyjeli, aby k hospodářství dohledali. Máť hejtman panství nařízeno, aby purkrabě často k lidem vysýlal, a on je k tomu přidržoval, aby živností svých hleděli a stavení aby upravovali; však ty všecky jízdy aby byli s vědomostí hejtmanovou. Purkraběti pak jest o to dbáti, shledal-li by koho nedbalým nebo jinak provinilým, aby jej uručil (t. j. rukojměmi ujistil), by se před hejtmanem na zámku stavěl, a hejtman vezma tu věc rozumně před sebe, aby jej potrestal. Když si byl purkrabě některou vesnici objel, zastavil se také v lese u některého hajného, aby se přesvědčil, kde a jak bylo mýceno, pak si dal ukázati lejstra hajného, co bylo posekáno a prodáno, a přehlíží ve skutečnosti, je-li tomu tak. Zatím také polesný ku práci v lese dohledá.
Písař porybný se dvěma holomky odebral se k potoku pstruhovému, aby těchto chutných ryb pánovi nalapal. Odcházeje od holomků napomíná jich, aby v krčmě ležíce na pána neutráceli, nýbrž po své práci hned nahoru se odebrali. Potom si sem tam nějaký rybník nebo strouhu prohlíží, zdali se jim případnými vodami neuškodilo, a kde které opravy potřeba jest; co kde škod na splavích, trubách, hrázích a tarasech našel, oznamuje úředníku, a ten to rozváživ, dá opraviti; nebo dříví, kámen a jiné věci již v čas zimní schystány byly, aby časem letním robotníci od živností svých hýbáni nebyli. Pojezdný jel jinou stranou než purkrabě, ale také po vesnicích, ke všemu, co potřeba byla, dohlédaje; také se vyptával lidí postranných, jak se který hajný nebo rychtář zachovává, k lidem, činí-li jim jaké křivdy, zejména se také ptal, nesvolával-li rychtář, jenž měl také krčmu, obecní hromady častěji a proto, aby měl požitek šenkovní. Dověděl-li se co takového, nesměl zamlčeti, nýbrž oznámil úředníku, který vinného potrestal.
Zatím bylo také nahoře na hrade práce dosti. Úředník když byl lidi odbavil, dohlížel po zámku; písař důchodní s posteskem na ustavičné seděni byl si zasedl za dubový stůl ke svým lejstrům; zapisoval, co se dne tohoto přijímalo na penězích, anebo co lidem na žádosť jejich bylo půjčeno. Dlužníků má mnoho v lejstrech, někteří již dávno měli zaplatiti, ale nemohli pro chudobu. Nevěda, co s nimi, oznámil to úředníku, a úředník pánu, i přišla odpověď od pána, že pán sám úředníku něco peněz pošle, aby se za ně zaplatilo, jenom aby se cesta tudy jiným k tomu nedávala, aby se nebezpečili, že jim odpuštěno bude. To povídaje úředník písaři dokládá: „Však proto s rozšafností a s rozumem k tomu přihlédej, kde muže neb nemůže co dobyto býti.“ Za písařem jest veliká dubová truhlice silné okovaná, tak těžká, že by jí několik lidí neuneslo; jest to pokladna pánova. Ta se otevře klíčem podivně zubatým jen tehda, když přijde psaníčko od pána sekrytem jeho spečetěné a vlastní rukou napsané, totiž: „Písaři milý! Posýlám k tobě po tomto schvalním poslu, aby mi 100 kop poslal, po čemž budeš věděti, jak se zachovati. Datum spěšně na Pardubicích v pátek po neděli kýchavné.“
Zatím se byla přiblížila polední hodina. Nahlas se to vytrubuje, aby každý připraven byl k obědu. Nežli však na to dojde, prohlédá se pilně hrad i okolí. Pověžný nebo pozedný obchází okolo hradu, vyhlížeje, neschovává-li se kdo pod hradbami, vrátní pouštějí písaře a holomky, kteří byli venku mimo hrad, dobře si ještě prohlížejí mostnice, nečíhá-li tam někdo, zpodejmou most a zastrčí vrata hrubou kladou. Po chvíli zatroubí kuchař a všechno spěchá s dychtivostí do jísteb. Při jednom stole sedí hejtman, úředník, purkrabě, polesný, písaři a hradský. V druhé jístbě při stolech několika zasednou holomci rybniční a hradští, pekař, nádvorník, kovář, řezník a Němec, který hlídá koní pojezdných, povozný a jiní vozkové, vrátní, hlásní a pozedný. V kuchyni přistrojí na jednom stolku pro kuchmistra a kuchaře, na druhém pro „dívky“ a kluka kuchtíka. Na první stůl pokládá kuchař polévku, maso hovězí, zadělávané maso, pečeni a nějakou zeleninu, silnou polévkou zadělávanou. K tomu se naleje pro každého nádoba piva ječného a vína. Na stoly holoty (t. j. holomků) nosí se polévka, hovězí maso, zadělávané a zelenina, k tomu se jim dává chleba, co snědí, než zakázáno jest, aby se ani odtud ani odjinud nic s hradu nenosilo; než co kdo na místě sní nebo vypije, toho mu jest přáno. Těm, kteří po potřebách panských byli vyšli a ještě se nevrátili, jídlo se schovalo, neb hned před početím jídla kuchař kuchmistrovi oznámil, kde kdo u stolu chybí.
Po obědě jde zase každý po své práci. Tentokráte purkrabě zůstává na hoře, a s hradu jede úředník. O čtvrté nebo páté hodině s poledne dává se čeládce svačina u chlebnice a pivnice, totiž každému po pecínku (hodném i po dvou nebo třech) a řídkého piva, co by se napil. Po svačině již mají prázdno a mohou se baviti jak se jim chce, dolů však nikdo bez dovolení purkrabova nesmí. Někteří se vyprošují a jdou do městečka, buď do krčmy nebo ke známým. Když přijde doba večeře, obchází pozedný zase celý hrad, purkrabě s čeládkou, co jí jest na hradě, jdou k bráně a vpouštějí příchozí, a pak se brána za branou opatrně a pevně zavírá. Sedají k večeři zase týmž pořádkem, jako sedali k obědu, ale jeden z nich chybí, jeden z těch, který se byl vyprosil s hradu a ještě nepřišel. Po chvíli jest jej slyšeti, jak u dolního příkopu křičí, ale vrátný nesmí mu otevříti, poněvadž v tom není potřeba pánova; musí zůstati venku přes noc a celou noc tam ve strachu přebyti, že bude věží trestán, až se zase ráno navrátí.
Po večeři se každý odebírá na své místo. Holomci někteří jdou spat do přihrádku mezi branami, aby byli po ruce, kdyby jich bylo potřeba. Vozkové jdou do maštale, pekař a jiní ke komorám, svítíce si na cestu lucernami; nebo se světly (dračkami) pro nebezpečnosť ohně jim není dovoleno choditi. Úředník potom prohlíží konírny, chlévy a j., neděje-li se tam nějakého nezpůsobu s ohněm. Potom nastává práce hradského a hlásných, kteří chodíce po hradbách, hlásají každou hodinu. Hradský zatím chodí a volá na hlásné, kteří mu na jistý způsob odpovídají na jevo dávajíce, že neusnuli. A tak to trvá až do bílého dne, noc jak noc, měsíc jako měsíc a po celá léta.