Deník zajatce v I. světové válce Josef Šrámek/V rakouské armádě

Deník zajatce v I. světové válce Josef Šrámek
Předmluva	V rakouské armádě	V srbském zajetí

Údaje o textu
Titulek:	V rakouské armádě - 1914
Autor:	Josef Šrámek, Tomáš Svoboda
Krátký popis:	Originální deník z let 1914-1917
Zdroj:	ručně psaný deník z pozůstalosti Josefa Šrámka, vydaný knižně 2011
ISBN:	1460941519
Licence:	CC BY-SA 3.0
Plný text knihy včetně překladu do angličtiny a němčiny a další informace jsou k dispozici na webu www.svobodat.com/sramek/

Září 26 (1914).

Po čtyřnedělním výcviku odjíždíme z Plzně přes Budějovice, Grund, Vídeň na srbskou frontu. Jedeme zabíjet lidi, kteří nám nic neudělali. „Bůh to chce,“ pravil nám polní páter ve svém kázání!

Projíždíme Solnohrad, Semering - to okouzlující divadlo nechávám nepovšimnuté - těžko se loučím s naší krásnou domovinou. Vzpomínám na rodiče a je mi smutno a teskno. Uvidíme se kdy? Vrátím se?

Září 30.

Minuli jsme Slavonii, projíždíme Bosnou a vystupujeme v Dolení Tuzle. Dva dny odmoru, odtud pěšky do Zvorníka. Jdeme dva dny v ohromném vedru do hor, blížíme se ke Zvorniku a slyšíme pozdravy kanonů. Přecházíme Drinu.

Říjen 2.

Jsme v Srbsku, v moři bláta, toho srbského bláta, kterého jsem tolik užil, tolikrát v něm ležel, kráčíme dopředu. Vidíme spálené kuči, první známky zuřící války.

Říjen 5.

Po třídenním bloudění bez mináže a chleba dorazili jsme dnes k našemu batalionu. Leží šest hodin od Zvorníku a my potřebovali plné tři dny! Vítání - každý najde známého - já jsem zde sám! Seznamuji se s kap. Jupou, kdesi od Unhoště. Hodný člověk, v době nedostatku a hladu přináší chleba. Prší a sněží, execírujeme.

Říjen 8.

Stavíme deckung v bahně a vodě, spím v loužích. Když nám voda naše obydlí zaplavila, stavíme nové na vršku. Prší den co den jen se leje.

Říjen 10.

Byli jsme na hlídce čtyři hodiny daleko, sotva jsme tam došli, musíme nazpět. Zůstávám vzadu. Ráno jsem došel, batalion se stěhuje - jdu pomalu za ním, nemohu, jsem vysílen. Tři dny jdu za kompanií a spím a jím u regimentů, které stihnu.

Říjen 13.

Dnes jsem našel batalion v nových zákopech na pokraji lesa. Denně hlad, chleba málo, rozmáhá se mezi námi úplavice, dyfterie atd. Porce chleba tři koruny, Jupa mě zásobuje chlebem od kuchyně. Čekám balíky, marně - p.t. feláci nám je rozkradli. To samé s rumem a vínem! Oficíři opilí, sekýrují a tlučou holemi.

Říjen 15.

Denně cvičíme „Marsch einz“ a v žaludku nám kručí. A to jsme v reservě, jak bude teprve až budeme v boji? Píši často domů i do Ústí, ale málokdy něco dostanu.

Vojna přituhuje den ode dne. Lidi z hladu snědí konservu - na dvanáct hodin uvázání a tři koruny pokuty. Oficíři denně opilí! My máme i o vodu nouzi.

Říjen 19.

V nejlepším „šlapání“ začaly do nás padat šrapnely, rozutekli jsme se. Úplavice se vzmáhá. Též první vešky. Hlídky se zostřují - čekáme Srby. Můj deckung je bezpečný, hůře až budu muset ven!

Říjen 24.

Srbové nám zabili kaprála na patrole. Krásné počasí.

Jupa byl ve Zvorníku nakupovat, kšeftujeme s tabákem, čokoládou atd.

Listopad 2.

Dnes byl na nás noční útok. Srbové nás napadli - ale nepořídili. Naši oficíři byli zalezlí jak syslové. Měl jsem štěstí, kulka šla skrze střílnu okolo mé hlavy. Příští noc útok nový, tentokráte prudší. Jde do živého. Z mého zákopu je vedení k nastražené pumě. V noci na patrolu do lesa, nepřítel na 300 metrů od nás!

Listopad 5.

Kupředu! Dnes ráno o 5.hodině nasazené bodáky a nastupovat. V 8 hod. narazili jsme na Srby a došlo k srážce. Oni jsou výborně ukryti v kukuřici, decimují nás svými strojními puškami. Z mé čety z 56 lidí 32 raněno neb mrtvo. Já dostal kulku do čepice, když jsem neopatrně zvedl hlavu. Konečně odpoledne Srbové ustupují, ale zato jejich artilerie nám hraje. Noc trávím v díře narychlo vyhrabané. Můj druh Šimeček zasažen kulkou do krku.

Listopad 6.

Celí promrzlí vstáváme, postupujeme, jíme v lese, šrapnely do nás. Major a hejtman raněni. Při postupu jsme se dostali do pravého deště kulek. Kulka mi jde okolo hlavy do mantle, do kterého udělala 23 děr. Ležíme v srbských dekunkách.

Listopad 7.

Vstupujeme do Krupanje, kde držíme hlídku u přístupu do města. Vaříme slepice. Artilerie postupuje k Valjevu, které se ještě drží. Veliké nadšení, myslíme, že jsme již vyhráli válku, ano najdou se proroci, kteří tvrdí, že budeme na vánoce doma. Vždyť to i všemocný Vilém řekl!

Listopad 13.

Jdeme do Závlaky, kde v noci defilujeme před sborovým velitelem. Jdeme na hlídku s kadetem Brejníkem na vrchy. Do rána jsme zasypáni sněhem. Mrzne. Našli jsme půl prasete a zelí, vaříme. Bydlíme v kučích a živíme se sušenými švestkami.

Listopad 16.

Nazpět do tábora, zde je mnoho zajatců, vedeme jich 1300 do Ložnice. Při zpáteční cestě v ohromném blátě, zůstal jsem spát v kůče. Ráno jdu do Závlaky, vidím vesnici pod vodou. Veliké deště a snad také Srbové způsobili rozvodnění. Celý train a pekárny pod vodou. Batalion je pryč a já se brodím po pás ve vodě hodinu cesty. Hledám ho, mám čas.

Listopad 21.

Po 3 dnech jsem konečně dohonil batalion ve Valjevu. Neměl jsem se cestou zle. Když se blížila noc, našli jsme kůču, zabili ovci a pekli. Odcházíme z Valjeva. - Mrzne a padá sníh. Spíme v polích, hladoví, promrzlí, vysílení. Jdu na patrolu a dostali jsme se do deště granátů. Jako zázrakem jsem vyvázl. Jsme docela blízko Srbů, kteří obsadili vrchy. Denně srážky na patrole. Bez chleba - porce na 10 mužů, 3 dny bez mináže, polévka celý měsíc neslaná.

Hledáme jídlo po okolí, sháníme, co se dá, hlavně jablka a švestky.

Listopad 27.

Postupujeme ve sněhu po kolena.

Došli jsme na vrchy, které Srbové tak houževnatě drželi. V každém zákopu mrtvý Srb, zmrzlí. Srážky. Denně postupy i ústupy. Hladovíme, a Maďaři mají plné saky masa.

Prosinec 1.

Něco se děje - myslím, že budeme utíkat. Jsme co „rückzugbedeckung“. Ležíme ve sněhu, hladoví, denně v ohni. Divím se opravdu, že jsem ještě bez pohromy.

Prosinec 6.

Marná námaho! Již 4. den střílíme. Srbové ze všech stran. My již 4. den bez jídla, bez oficírů, držíme poslední vrch. Dnes jsem byl 3krát v pravém dešti kulek, kompanie rozbitá, utíkáme každý jinak. Okolo mě praskají granáty do sněhu. Únavou nemohu již jít. Večer sedám k ohni s Maďary, vtom Srbové zde - „Bacaj puški“!

Jsem zajat. Srbové nás hned obírají. Nechci vydat moji peněženku. Srbák mě uhodil kolbou, padám k zemi. Vtom jede srbská artilerie, jsem zachráněn.