Dekret Kutnohorský (Tyl)/26.

Dekret Kutnohorský Josef Kajetán Tyl
25.	26.

Údaje o textu
Titulek:	26.
Autor:	Josef Kajetán Tyl
Zdroj:	TYL, Josef Kajetán. Sebrané spisy. Svazek první. Praha: I. L. Kober, 1881. s. 191–192. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Šťastně byl Václav přítomností svou v Lužici a Slezsku, zvláště v nepokojném Budišíně, v Hořelici a ve Vratislavi zase mír a pořádek uvedl. Potom ale nedala mu touha po životě Pražském za hranicemi déle meškati, a ještě před vánocemi navrátil se do Čech.

Obrátil se ke Kutné Hoře, této královské bohaté a jako nevyvážné pokladnici; i zalíbil si ve skvostném životě nesmírnými poklady oplývajících horních nákladníků, hojné šlechty a rázného kovkopectva tak velice, že tam několik týdnů ztráviti se odhodlal.

Hned v prvních dnech jeho meškání v tomto druhém městě království předstoupili před něho poslové Pražských mistrů krve české, a přednesli mu ještě jednou prosbu vysokých škol jménem celého národa.

Poslové tito byli: Matyáš z Hostúně, Jan Šťáhlavský, Jiří z Běly, Boček z Lepotic, Mikoláš Pražský a Jan Kříž.

Bylo to v příbytku tehdejšího mincmistra, Petra ze Svojšína, na vlaském dvoře, ve skvostné komnatě. Václav seděl u číše plné ohnivého vína, a s přívětivým úsměvem dlouhé řeči a důtklivé prosby Pražských mistrů poslouchal.

„Nisi fallor“ — jal se konečně mluviti — „pochopuji, co žádáte; a jestli mě paměť neklame, zdá se mi, že jsem již také v té věci něco učiniti přislíbil.“

„To jsi učinil, milostivý pane!“ ozval se hlas na prahu, a mezi dveřmi objevil se Kuchynka. „Svědkové jsou na blízku.“

„Hvězdy boží!“ zkřikl Václav, mladíka poznav. „Vždyť jsem si to myslil, že tu páni mistři sami nejsou — poznal jsem to po řeči. Jen dále, hochu, jen dále! Jsi tady samoten?“

„Nejsem, královská Milosti!“ zavrtěl mladík hlavou. „Jako mně, stýskalo se již i jiným. Jsem tady s mistrem Jeronymem a s panem kmotrem!“

A s těmi slovy vkročili všickni tři do komnaty. —

Třetí den na to vraceli se poslové mistrů českých do Prahy, nesouce potvrzení královské, onen pověstný dekret Kutnohorský ode dne 17. ledna léta Páně 1409. Tímto dekretem potvrdil Václav, „pevně a určitě, aby mistrové národu českého v každé radě, při každém rozhodování, zkoušení, volení a jakémkoli jiném počínání vysokých škol Pražských, tří hlasů mívali, a tohoto práva nyní a na věčné časy užívali.“ —

Následek tohoto dekretu je z kroniky české znám. Asi pět tisíc studentů opustilo se svými učiteli Prahu, a založili téhož roku vysoké školy v Lipště. Ale dobré, patřičné právo zůstalo při synech domácích, a brzy kvetla universita Pražská nevídanou posud učeností, a lesk její vábil opět nových a nových cizinců.