| Dekameron — Den prvý Giovanni Boccaccio | ||
| Povídka osmá | Povídka devátá | Povídka desátá |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Povídka devátá |
| Autor: | Giovanni Boccaccio |
| Původní titulek: | Novella Nona |
| Zdroj: | BOCCACCIO, Giovanni. Dekameron. Díl prvý. Praha : Alois Hynek, 1897. s. 79–80. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jan J. Benešovský-Veselý |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Král cyperský pokárán gaskoňskou dámou, stane se z člověka lenivého mužem udatným.
Na Elisu zbýval poslední rozkaz královnin, ona však nečekajíc co nejochotněji počala:
„Mladistvé dívky, často již stalo se, že to, co různé výtky a mnohé úsilí nedovedly u někoho dokázat, provedlo nějaké slovo prohozené mnohem spíše náhodou, než zúmyslně připravené. To dosti zřejmě dokazuje povídka, kterou vypravovala Lauretta, a já též vám to chci ukázat krátkou povídkou, neboť, poněvadž je pravda, že dobrá věc vždycky může prospět, budiž pozorně vyslechnuta, nechať ji vypravuje kdokoli.
Pravím tedy, že za panování prvního krále na Cypru, brzy potom, kdy Gotfryd z Bouillonu svaté země dobyl, stalo se, že urozená paní z Gaskoňska vracejíc se z pouti ke svatému hrobu, přibyvši na Cypr od několika lotrů hanebně byla uražena.
Nemohouc se nad spáchanou křivdou upokojiti, umínila si, že půjde ke králi dovolávati se jeho pomoci. Avšak bylo jí praveno, že to bude nadarmo, neboť král, člověk lenivý a ničemný, nejen že netrestal dle práva potupy na jiných spáchané, ale sám často snášel urážky, činěné mu s mrzkou nestoudností, tak že všichni, jimž se stala nějaká křivda, ulevovali si tím, že ho uráželi a hanobili.
To když dáma slyšela, zoufajíc nad tím, že by pomstěna býti neměla, aby alespoň na králi hněvu svému ulevila, umínila si, že krále pro jeho ničemnost pokárá.
Plačíc, předstoupila před něj řkouc: „Pane můj! Nepřicházím k tobě, abych si zjednala pomstu za křivdu na mně spáchanou, ale chci tě jen prosit, abys mne poučil, kterak snášíš tolikeré potupy, jež se ti činí, abych poučena tebou dovedla snésti i svou urážku, kterouž, Bůh ví, kdybych mohla, bych ti ráda přepustila, jelikož vím, jak dobře je snášeti dovedeš.“
Král, jenž až dosud byl lenivý a nečinný, jakoby ze sna se probudil, počal tím, že urážku dámě spůsobenou dal přísně ztrestati, a od toho dne přísně pronásledoval každého, kdo proti cti jeho koruny čeho se dopustil.“