Dcerka/Kapitola sedmá
| Dcerka Jan Hus | ||
| Kapitola šestá | Kapitola sedmá | Kapitola osmá |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kapitola sedmá |
| Autor: | Jan Hus |
| Zdroj: | HUS, Jan. Dcerka [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011 [2013-09-03]. Městská knihovna v Praze |
| Licence: |  PD old 70 |
Slyš, dcerko! a viz, a přichyl ucho své, a važ důstojenství duše své, že duše tvá, jež jest duch, jest stvoření rozumné, svaté Trojici podobné, jež převýšilo všechna jiná stvoření nerozumná; a tak tvá duše jest vzácnější Bohu než nebe a země. Neb dí sv. Augustin: Jakož Bůh převyšuje každé stvoření, tak duše každé stvoření hmotné přesahá svým přirozením. Protož velmi ji má člověk vážiti, neb duše jest chrám Boží, jakož dí sv. Pavel: „Chrám Boží jste vy a duch Boží přebývá ve vás; a poskvrní-li kdo chrám Boží, rozptýlí ho Bůh; neb chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“ A jest duše svatá chrám Boží: prvé, že jest místo modlitebné, neb v ní člověk má se modliti; druhé, že v ní obětuje se oběť Bohu vzácná: mysl pokorná a duch zkroušený; třetí, že v ní jest oltář, na němž se Kristus obětuje: oltář ten jest víra živá a oheň, jenž nikdy nemá uhasnouti v duši, jest milování Pána Boha. Čtvrté, duše svatá jest chrám Boží, že v ní jest napsáno podobenství svaté Trojice a Kristovo umučení; páté proto, že v ní Bůh přebývá svou milostí a více se v ní kochá, než ve všech chrámech a klášteřích i kaplích, z čehokoli neb kterakkoli krásně udělaných; neb chrámy nejsou ani nemají pro jiné býti do soudného dne, jediné aby duše byla Pánu Bohu ku věčnému příbytku zachována.
Aj to slyš, dcerko, a viz, a přichyl ucho své, poznej důstojenství duše své, a viz, kterak ukrutné byly její rány, pro něž musil neb chtěl syn Boží ukrutné rány ve své tělo přijati. Ale netoliko chtěl býti raněn, ale chtěl býti zabit a ne lehkou smrtí, ale nejohavnější a nejukrutnější. A kdyby toho netrpěl, šla bys i se mnou na věčné zatracení, v němž jsou věčné temnosti, oheň věčný i všeho utěšení věčné zbavení.
Přichyl, dcerko, ucho své a slyš sv. Augustina, jenž dí: O duše křesťanská! prociť, a jest-li v tobě která moc lásky, kteráž vše strpí, následuj šlépěje. Znamenej, kterak mnoho tisíců tobě cestu ušlapali, co tisíců mučedníků šli již, panny i panici, a ještě se bojíš? Však povede tě ten, jenž je cesta, pravda i život: cesta nebludná, pravda nezklamávající, a život, jenž nezhyne.
To slyš, dcerko, a viz důstojenství duše své a nestrachuj se utrpení. Aj, Spasitel plakal pro tebe; plač ty sama pro sebe. On potil se krvavým potem pro tebe a svou krev vylil, a ty jsouc vděčna, to mile pamatuj. On umřel pro tebe, umři ty hříchu pro něho i pro sebe. I malé-li jest důstojenství duše, že pro ni, aby ji spasil, Bůh chtěl býti člověkem, aby člověk nějak byl Bohem? Bůh věčný chtěl bídným v těle býti, aby člověk byl slavným. Chtěl Bůh nesmrtelný umříti, aby člověk smrtelný mohl věčně živ býti. To slyš, dcerko, a važ důstojenství duše své a chovej ji čistě.