Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda/XVIII.

Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda Jan Evangelista Bílý
XVII.	XVIII. Velehrad jindy a nyní.	XIX.

Údaje o textu
Titulek:	XVIII. Velehrad jindy a nyní.
Autor:	Jan Evangelista Bílý
Zdroj:	BÍLÝ, Jan Evangelista. Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Praha : Karel Bellmann, 1863. s. 98–103. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jelikož jsme pravili, že na Velehradě moravském bude hlavní dějiště slavnosti tisícileté: tudíž nebude od místa, abychom zde o Velehradě, jak byl jindy, a jak jest nyní, něco položili.

Staří rytíři a řeholníci stavívali své tvrze a chrámy v krajinách romantických. V takové, na romantické krásy přírody bohaté krajině vystavěli též králové Velko-Moravští sídelní město své, kteréžto oni nazvali Velehrad, a kteréž poznenáhla se rozšířilo a dosáhlo objemu tehdá báječného. Zde stála mezi nevysokými pahorky vinnými v Betlémě moravském kolébka víry křesťanské pro Moravu a veškeré okolní země Slovanské.

Vedle hradu knížecího pozvedal se nádherný chrám vojenského boha Svantovita, k jehož potřebě posvátný broň (bělouš) ve dne v noci pohotově státi musel. Ten prý bojoval každé noci proti nepřátelům lidu svého. Bylť bohem vína a ochráncem úrody polní. Jemu ke cti slavena národní slavnost žní s velikou slávou a plesáním u všeobecném účastenství lidu všeho. A však oltář jeho, jako i ostatních model slovanských, rozpadnul se v zříceniny pod mohútnou pravicí ss. věrověstů Cyrilla a Methoda.

Sv. Cyrill zde posvětil v objemu královského dvoru první chrám křesťanský, o němž se tato pověst zachovala až do dnešního dne. V tomto chrámě byl prý Bořivoj pokřestěn.

Celý národ náš posud pevně věřil a věří, že Velehrad byl za starodávna sídlem biskupským sv. Methoda. Však v novější a nejnovější době ozvati se hlasové, tvrdící, že Velehrad, sídlo Methodovo, nebyl v Moravě; a když už lid tomu tak chce, že Velehrad moravský byl sídlem Methodovým: tož to buď připuštěno jen potud, pokud pro tisíciletou slavnost musí lid míti nějaké určité místo, na kterém, by tuto slavnost konal, a kde by se, jak v nějakém ohništi, paprsky této slavnosti sbíhaly a soustředily. V tom učeném boji, který se z toho porozpřádnul, vynikl mladý vlastenec, jmenem Václav Brandl, který nyní jest zemským archivářem v Brně, a nejvíc zásluh o uhájení Velehradu moravského sobě byl získal. Tiskne se právě v Brně jeho spis: „Poloha Velehradu“, ze kterého nade vší pochybnost dokázáno bude, že starý Velehrad skutečně stál na blízku nynějšího Velehradu.

My se s nepřátely ovšem v tom shodujeme, že starý Velehrad, sídlo Svatopluka a sv. Methoda, nestál právě na tom samém místě, kde nynější dědina Velehrad stojí; ale že Velehrad stál na Moravě, a sice na blízku nynějšího Velehradu, to chceme dokázati. — Není pochybno, že sv. Method co první apoštol a missionář, cestuje po daleké diecési, nezdržoval se vždy na jednom a tom samém místě; ale to je též jisto, že jeden chrám v zemi za metropolitní platit musel, a že jistě tam byl, kde kníže stoloval. Víme, že ss. apoštolové, přišedše do Moravy, došli na dvůr Rostislava. Vrátiv se z Říma, zdržoval se arcibiskup Method u Kocela na hradě Blatně v mor. Pannonii, a vypuštěn z vazby německé, ustavičně přebýval na Moravě. Jmenují se nám tři města anebo hrady, co nejznamenitější toho času na Moravě: Dovina (Děvín), Nitrava (Nitra) a Blatno (Moosburg). Mohl-li některý z těchto hradů býti sídlem Methodovým? — O Dovině víme, že byla hraniční pevnost proti Frankům, a divné by to bylo, aby kníže ustavičně na nebezpečných hranicích byl sídlel. — Nitrava byla hlavním hradem udílného knížectví Nitranského, ale nikoliv hlavním městem, a víme též, že byl biskupem v Nitře Wiching. — Co se týče Moosburgu, kamž většina učenců novotářských Velehrad klade, jest důmění ze všech nejnevčasnější. Nikdo posud nepochyboval, že sv. Method při dvoru Svatoplukově přebýval. Kdy ale Svatopluk stoloval na Blatně? Jsa ještě údělním knížetem, měl za sídelné místo vykázanou Nitru; a krajinu, kde stál hrad Blatno, obdržel od krále německého teprv r. 884, tedy rok před smrtí sv. Methoda. Patrno tedy, že ani sv. Method, ani Svatopluk, stav se mohutným panovníkem, v žádném z těchto tří měst či hradů nesídleli. Zbývá nám tedy dovoditi, že starý Velehrad na Moravě, a sice na blízku nynějšího Velehradu ležel.

Jest ovšem nápadno, že se nezachovalo z těchto nejstarších dob žádných zjevných a bezpečných zpráv o Velehradě; povážíme-li však, že krajina, ve které Velehrad ležel, po celé století v držení Maďarův stála, snadno pochopíme, že z časů velko-moravských každý pomník zhynouti musel. Ale za to zachovala se původní listina základní kláštera Velehradského v potvrzení od krále Otakara I., r. 1228 daném, kde mezi statky kláštera se uvádí „Velegrad, dříve město, nyní ves“.

Velehrad byl ona nevýslovně ohrazená pevnost Rastislavova, která vynutila podiv Frankův, a stála na ostrově řeky Moravy, tam, kde nyní město Hradišť stojí. Když král P. Otakar II. pevnost proti Uhrům vystavěti chtěl, poslal několik k tomu spůsobilých mužů do jihovýchodní Moravy, aby pro onu pevnost vyhledali náležité místo r. 1258. I rozhodli se mužové tito pro ostrov v řece Moravě a s ohledem na minulost obdržela nová pevnost jméno „Hradišť“, t. j. místo, kde stál hrad. Dále pak nacházíme v celém tom památném okolí nynějšího Velehradu i jiná ještě jména, která dílem na starověkost poukazují, dílem pak na předměty se vztahují, o nichž nejkrásnější pověsti v ústech lidu kolující naše mínění výborně potvrzují. Tu ku př. je vyvýšená, příkopem a náspem obehnaná prostora, která slove „Hrádek“, a o které jde pověst, že zde stál hrad Svatopluka krále.

Tať jest jedna z těch pověstí, kteréž kolují v ústech lidu o nejslavnějším králi Velké Moravy, jehož meč se v zámku Malenovickém po století schovával, kterýžto ze „zlaté studánky“ v lese k západu čerpával svůj nápoj lovecký, a na ploše kamenné „králova stolu“ tam v hornaté lesině k severu svou hostinu loveckou prý odbýval.

Dále tu přichází místní jméno Knězopole, ves, která hned při založení klášteru darována byla a tedy znamenati se zdála pole, knížeti náležité. A dále tážem se, proč by ves se měla jmenovati Velehrad, t. j. velikým hradem? Dále poukazuje na starobylost jméno vsi s Hradištěm souvisící Staré město, o kterémž též nenahlížíme, proč by ves měla slouti městem? — Že ostatně v listinách a jiných spisech nejstarších o Velehradě více se nemluví, odtud pochází, že tato událost, všeobecně bez toho známá, více se nepotřebovala rozšiřovati. Že však lid moravský toto místo měl a ctil jako posvátné sídlo Methodovo, toho nejpatrnějším důkazem jest ta událost, že zde zbožný markhrabě Vladislav Jindřich r. 1190 založil klášter ke cti B. P. Marie a na památku ss. apoštolů moravských. Že však tito naši apoštolové tenkráte ještě na Moravě veřejné úcty, co Svatí, nepožívali; tudíž markhrabě zejména založený klášter ss. Cyrillu a Methodovi věnovati nemohl. Sotva však r. 1349 biskup olumúcký Jan VII. vydal nařízení, aby se svátek ss. Cyrilla a Methoda 9. Března po celé Moravě světíval: tu i v tom nálezu neopomenul přidati, že se mají ctíti od lidu nejen tito svatí mužové, ale i místa, jejich vzácnou přítomností oslavená; kterými slovy biskup na místo, lidu vůbec známé a posvátné, totiž na klášter Velehradský narážel, od které doby zastkvěly se obrazy těchto blahověstů též na oltářích, a začaly pouti Velehradské povolením církevním se vykonávati.

Protož i něco o dějinách památného kláštera tuto položíme.

Zbožný Břetislav, zakladatel Rajhradu, vypudiv Uhry r. 1028 z Moravy, plakal na rumech Velehradu (Cod. dipl. 1, 112), vystavěl zde na památku toho vítězství nad Maďary na řece Moravě nové město Spitihněv a odevzdal kostelu toho města celé nadání, které patřilo druhdy kostelu blíž Velehradu, kdež počátek vzalo křestanství (Cod. dipl. 1, 113). Již to jsou samé důkazy, že v Moravě, na blízku nynějšího Velehradu stával starý, slavný Velehrad, sídlo Methodovo. — Když však zbožný markhrabě Vladislav r. 1190 založiti měl cisterciácký klášter Velehrad, tu zajisté nejprvé se radil, proč a kde ho má postaviti? Za 200 let nezapomenuli ještě Moravané, kde stál přestol apoštola drahého. Aby tedy toto místo, každému Slovanu tak drahé a svaté, na vždy uctil, posvětil a v památce lidské zachoval: proto tam postavil jeden z těch ústavů, ve kterých se zachovala historie středověká, totiž: klášter. Nežli však chrám a svatyně Velehradská byly dostaveny, uplynulo od založení několik let, ve kterých majetnost rostla. R. 1220 dostali Žarošice, kde založili posud slavné poutní místo Mariánské. R. 1228 bylo svěcení chrámu Velehradského. Biskup olomúcký Robert, maje po boku biskupa Jakuba z Nitry předsevzal ono svěcení, jemu přisluhovalo 4 prelátův: Světelský, Plasský, z Třebíče a Hradiště a mnoho duchovenstva. Byl tu sám král Přemysl Ottokar I. se svou zbožnou chotí Konstancií, pak štědrý zakladatel Vladislav Jindřich, a nesmírný počet šlechty z Čech a z Moravy, jakož i lidu věřícího. Při té příležitosti potvrdil jim král listinou jejich majetnosti uděliv mnoho svobod, milostí a soudní právomoci. R. 1236 obdrželi Olkovice (Olexovice), 1238 Žablačany. R. 1241 zde Tataři pustošili.

Až do doby husitské (1412) sahá, co se mohovitosti týče, nejskvělejší doba kláštera Velehradského. Odtud počíná úpadek jeho. R. 1420 dal král Sigmund veškeré statky toho kláštera do zástavy, a zůstalyť jsou v rukou cizých. Největší pak neštěstí potkalo klášter r. 1421, když divoké tlupy husitské vedené odpadlými kněžími Bedřichem Strážnickým a Tomášem z Vizovic, pod ochranou tehdejších sousedních pánů klášter přepadli 30. dubna 1421; klášter byl vydrancován, na to pak vypálen; opat Jan se 4 řeholníky do plamenů uvržen. Bratří utekše se do Hradiště zvolili za opata Štěpána, a tak dlouho tam přebývati směli, až Velehrad znovu vystaven byl. Mnoho trpěl klášter ve vojně, kterou vedl král Jiří s Matiášem Korvínem, neboť klášter byl při straně Matyášově, a teprv r. 1477 s králem Vladislavem se smířil. V listině od v. 1511, ve které král Vladislav potvrzuje statky a výsady tohoto kláštera, jsou tato památná slova: „My pohnuti jsouce nábožnou úctou k tomu místu (Velehradu), jelikož tam bylo první město království a tamtéž první začátek svatosvaté víry naší křesťanské v našem markhrabství moravském učiněn byl…“ (Z Uh. Brodu na den sv. Jana Ev. 1511.)

V r. 1619 byliť jsou řeholníci od protestantských vůdcův vypuzeni, jejich pak statky od těchže buřičův majetnici hradu Buchlova prodány, kterážto převzala povinnost, vydržovati 3 nováčky v klášteře pozůstalé, kteří si pro potravu denně na hrad docházeli. Jeden z nich Jan z Greifensteinu r. 1628 byv opatem, a pozděj i gen. vikářem řádu, probudil v Čechách Osek a Zbraslav, na Moravě Žďár k novému životu. Zle tu řádili Sedmihračané, méně Švédi, zle Valaši, a ukrutně Turci (1663); 16. Prosince 1681 zapálil zločinec Zápotočný svatyni Velehradskou, škoda obnášela 100.000 zl. — Klášter byl po mnohých požárech obnoven za opata Floriana a 2. Října 1735 vysvěcen.

R. 1784 vyzdvižen byl za císaře Jozefa. Toho času měl klášter krom vína a peněz hotových: panství Velehrad, Wiesenberg, Nennovice, Bolatice, 2 opatství v Uhřích, potom fary: Velehrad, Polešovice, Bořice, Jalub, Spitinov, Přikluky a Bolatice. Veškeré statky připadly fondu náboženskému, a z toho jenom Velehrad prodán p. baronovi Jiřímu z Sina 9. Května 1837, po němž ho r. 1856 zdědila Helena, vnučka jeho.

Nynější farní chrám na Velehradě zasvěcený ke cti Panny Marie na nebe vzaté jest dřívější chrám klášterní; byl r. 1721 posledně dostaven (vyhořev dříve kolikráte), a 2. Října 1735 vysvěcen. Jesti to nejdelší chrám Páně v celé Moravě, nebť měří úplných 100 kroků mužských.

U prostřed kříže, mezi presbyteriem a lodí chrámovou vyzdvihuje se vysoká čtyrmi okny osvětlená báně, kolem které dokola ve velmi tlustém zdění chodba běží, tak že ji lze obejíti, a těmi okny do kostela se dívati.

V presbyteriu nacházejí se 3 oltáře, na hlavním oltáři je obraz Na nebe vzetí Panny Marie od Raaba, na pobočních obrazy sv. Benedikta a Bernarda od Willmanna. Nad svatostankem hlavního oltáře skví se pozlacena koule, která se dá otočiti, a za schránku velebné Svátosti použíti.

Doleji pod bání po obou stranách stojí přeuměle řezaná sedadla řeholníků, když v chóru zpívali, kterážto sedadla jistý „tesařský tovaryš“ Heyden ze Svitav r. 1695 ze dřeva zde vyřezával. Překrásná to práce, škoda že již trouchniví. —

Po obou stranách lodi jsou výklenky pro poboční oltáře, po každé straně je 7 výklenků; mezi oltáři jsou mnohé již velice zanedbané; u kazatelny, kteráž se u prostřed lodi nachází, jsou oltáře ss. Cyrilla a Methoda od r. 1855 k službě Boží obnovené.

Také jsou zde postaveny sochy sádrové ss. Cyrilla a Methoda, kteréž záhy zemřelý umělec Max v Římě do sádry odlil (původní sochy z mramoru kararského jsou v Týně v Praze) a Velehradu daroval, kteréžto r. 1855 tam vysvěceny byly.

Zvony zdejší r. 1738 přelité stály 10.000 zl.

Nejhlavnější památnost Velehradu je kaple sv. Cyrilla, která se nachází vně dědiny na hřbitově. Část východní, kde je oltář, má se za pozůstatek onoho chrámu prvního, jejž sv. Cyrill v Moravě posvětil. R. 1856 p. t. p. arcibiskup tento chrámeček od p. barona Siny obdržel, a na to hned sbírku peněz v arcidiecési na ten úmysl zavedl, aby tato Svatyně do r. 1863 důstojně obnovena byla.

Aby Velehradská Svatyně obnovena byla spůsobem její významnosti důstojným, též aby při ní ustanoven byl počet duchovenstva, denně se množícím poutím dostatečný: sestaven byl pod ochranou obou biskupů moravských v Brně výbor z národně a církevně smýšlejících mužů ze všech stavů, v jehož čele stojí p. kníže Salm, a který za úlohu sobě vytknul utvořiti „Matici Velehradskou“ z dobrovolných příspěvků lidu moravského, kteroužto maticí by nadřečené účely ušlechtilé mohly provedeny býti. Nadějný program toho výboru koluje právě ve všech novinách.

Také se utvořila „Koruna Soluňská“ čili spolek vlasteneckých kněží, kteří se uvoliti, každý rok jeden či více mší sv. sloužiti za všecky dobrodince, kteří přispěli na obnovu Velehradu.

V objemu někdejšího královského města Velehradu zoujímá nyní městys Velehrad, místo skromné, a však půvabuplné.

Ležítě asi hodinu vzdálen k západu od krajského města Hradiště uherského, v údolí přívětivém, kteréžto s tří stran pahorky obklíčeno jest. V tomto údolí bude se slaviti tohoto roku onen Boží hod, který zajisté velevítaný zjev nám poskytne, jak sbližuje láska ku Kristu bratry neznámé.

Milostné pověsti lidu o Svatoplukovi a o ss. Cyrillu a Methodovi spojené s nejvznešenějšími dobami nejstarší historie tuzemské zvyšují a ozařují přirozené vděky a půvaby této malebné, zahradami a vinohrady, polmi obilními, luhami a lesinami pestro-střídavě oživené pahorkovité krajiny, v jejímžto popředí Velehrad klidně a idyllicky se rozkládá, kdežto v pozadí vzdáleného jihozápadu ponořují se v blankyt modravý na dvojitém temenu výšiny skalnaté, starošedé hradby a stavby Buchlova, v obrysech ostrých, malebně kreslených, na výšině hory samé hrad Buchlov, na menší pak „Modla“ řečené, chrám sv. Barbory k návštěvě zovoucí. —

Pojďte poutníci! a vizte, jak velebný je zde Hospodin! —