Dějiny hudby v Čechách a na Moravě/Doba prvá. Úvod
| Dějiny hudby v Čechách a na Moravě Josef Srb | ||
| Prameny a pomůcky | Doba prvá. Úvod | Počátky zpěvu náboženského od 9. do 14. věku |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dějiny hudby v Čechách a na Moravě |
| Podtitulek: | sestavil J. Srb (Debrnov) |
| Autor: | Josef Srb |
| Zdroj: | SRB, Josef, Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891 Online na Internet Archive |
| Vydáno: | 1891 |
| Licence: |  PD old 70 |
Zpěv a tanec byly živlem národním u všech kmenův slovanských od pradávných dob, a různé popěvky prozpěvovali zajisté také Čechové pohanští při žertvách a slavnostěch kmenových.
Ač z dob těch není památek, dle nichž bychom souditi mohli, jakého rázu byly tyto projevy nadání hudebního, přece domnívati se můžeme, že nejstarší zpěvy předkův našich nelišily se valně od zpěvův, jež nacházíme dosud u Slovanův jižních, kde zachovaly se nejdéle ve své původnosti.
Zvláštní letora národa českoslovanského a neobyčejná vjímavost hudební byla mu zdrojem, z něhož v dobách dávnominulých i v dobách novějších vyprýštilo množství zpěvův a popěvkův, jež dle doby různého byly rázu a v nichž označovaly se duševní vlastnosti národa způsobem samostatným a nejzřetelnějším.
Nejzávažnější změna v životě a bytnosti národa českého nastala zavedením křesťanství ve věku devátém, poněvadž vnikati počaly v ústroji národní jinorodé živly, jež stále povahu jeho měnily.
Za oněch dob usilovali o to králové franští a po nich králové říše německé, aby pomocí nové víry křesťanské panství své v zemích českých rozšířili. A již l. 845 učinil Ludvík král německý spolek s nespokojenými vojvodami v západních Čechách, jichž 14 dalo se i se svým lidem pokřestiti, aby tím získali pomoci proti knížeti Pražskému. Za tou příčinou vznikla válka mezi Čechy a Němci, vedena skoro po třicet let s různým výsledkem.
Knížata Moravská Mojmír a Rostislav byli za doby té již křesťané, ale v lidu ujímalo se křesťanství spoře, poněvadž kněží němečtí na Moravu přicházející užívali jazyka cizího, jemuž lid nerozuměl. Za tou příčinou uchýlil se Rostislav k císaři řeckému Michaelovi do Cařihradu, žádaje od něho učitelův křesťanských, již znalí jsou jazyka slovanského. Císař řecký vypravil tudíž na Moravu bratry Solunské, Kyrila a Methoděje, muže horlivostí náboženskou a učeností proslulé, kteří přišedše l. 863 se svými pomocníky na Velehrad Moravský, pravé křesťanství založili a lid v nové víře vyučovali jazykem domácím, lidu srozumitelným.
Náboženství křesťanské odmítnuté, když zaváděno kněžími římskými ze země nepřátelského západu z pouhé ziskuchtivosti, došlo vděčného přijetí, když zavítalo od východu ze země sbratřené.
Liturgie slovanská zalíbila se také Slovanům panonským, kde vládl kníže Kocel, a na přímluvu knížat těchto jmenován Methoděj l. 869 prvním arcibiskupem moravskopanonským, jehož sídlem stal se Velehrad. Tím způsobem oddělena Morava od biskupství Pasovského, k němuž dosud byla přičítána, a stala se samostatnou.
Blahodárné účinky nové víry na Moravě byly zjevny a kníže český Bořivoj, jsa od poslední války s Němci v přátelském svazku s Moravou, přišel l. 873 na Velehrad, dal se od arcibiskupa Methoděje pokřtiti a s ním přijala novou víru většina národa.
Kněží němečtí ze říše sousední usilovali o rozšíření svého panství v zemích českých, ale liturgie slovanská byla jim v počínání tom velikou závadou, neboť stala se nejpevnější hrází proti návalu kněží německých, kteří o zavedení liturgie latinské všemocně se přičiňovali, a udržovala se svou potřebou i oblibou v národě českém po celá století. Když pak po Rostislavovi stal se knížetem moravským Svatopluk, rozmnožil se počet kněží německých při dvoře knížecím měrou dříve nebývalou, již brojiti počali proti liturgii slovanské, osočujíce Methoděje u dvora papežského, že nezachovává pravého učení církve.
I dosáhli toho, že papež Jan ustanovil, aby liturgie latinská v zemích těch volný měla průchod vedlé liturgie slovanské. Ustanovení to stalo se pramenem různic ve věcech církevních po dlouhou dobu. Nejúhlavnějším nepřítelem řádův Slovanských byl Wiching, biskup Nitranský, jenž po smrti Methodějově l. 885 pronásledoval žáky jeho tou měrou, že oni po mnohých útrapách odstěhovali se do Bulhar.
Když po smrti Svatoplukově vznikl na Moravě spor mezi jeho syny o dědictví otcovské, odloučil se kníže český Spytihněv I. nástupce a syn Bořivojův od dosavadního svazku s Moravou s odřeknuv se l. 895 také spojení ve věcech církevních, vyžádal si ochrany krále německého Arnulfa, s nímž svazek přátelský učinil, a Čechy přiděleny byly ku pravomocnosti biskupa Řezenského. Poměr ten potrval až do založení biskupství Pražského, jež stalo se l. 973 za knížete Boleslava II.
Biskupství Pražské podřízeno po té arcibiskupství Mohučskému, s nímž zůstalo ve spojení až do l. 1344, kteréhož roku král český Karel IV. založil arcibiskupství Pražské pro veškeré země koruny české.
Na Moravě zřízeno l. 1063 biskupství Olomoucké, jež podřízeno do l. 1344 arcibiskupství Mohučskému a l. 1777 povýšeno na arcibiskupství. V Praze byl hlavním chrámem biskupským a po té metropolitním chrám sv. Víta na hradě Pražském. V Olomouci vystavěn v letech 1107 – 1130 chrám sv. Václava, k němuž přeložena stolice biskupská od chrámu sv. Petra.
Poměry politické a umělecké utvrzovaly se v Čechách i na Moravě stejným způsobem, neboť země ty byli vždy v úzkém spojení až na dobu nejnovější. Země České, položeny jsouce na hranicích živlu germanského a světa slovanského ve střední Evropě, staly se zápasištěm obou těchto živlův za dob následujících a také po stránce hudební byly střediskem, v němž živly ty stále se mísily a křižovaly.
V době prvé, pojednávající o poměrech hudebních v zemích českých, v níž pěstována výhradně hudba vokální, rozeznati lze dvoje období, a sice první sáhající od zavedení křesťanství až do konce věku 14. Na počátku období toho vznikly nejstarší zpěvy české a když pak po mnohých bojích utvrzeno křesťanství ve všech vrstvách národa, dostoupila horlivost náboženská v době krále Karla IV. k vrcholu a vznikly nadšené zpěvy roratní, jichž nápěvy rozléhaly se v klenbách chrámových po veškeré zemi.
Druhé období, trvající od počátku 15. do počátku 17. věku, zahrnuje v sobě památnou dobu husitskou, v níž na půdě české vykvetli oborové literátští a v níž básnictví duchovni v kancionalech bratrských zachované dospělo na vrchol dokonalosti.
Výkvětem uměleckého ducha Českého z doby té jsou kancionaly, s nádherou neobyčejnou a s nevšedním vkusem pořízené. Skladatelové hudební v době té byli zároveň básnici i hudebníci v jedné osobě a náleželi vůbec k mužům nejvzdělanějším. Umění hudební za dob těch bylo výhradně ve službách církve, jejímž účelům sloužilo, a hudba světská, zůstávající v omezených kruzích soukromých, nevystupovala téměř na veřejnost. Nepřízní poměrův a osudných událostí, jež zavládly na počátku 17. věku v zemích českých, zamezen přirozený rozvoj a další postup umění hudebního v dobách následujících a po dlouhé teprve době dospěl národ český k samostatnému tvoření uměleckému.