Děje království českého/§. 85.

Děje království českého Václav Vladivoj Tomek
§. 84.	§. 85. Císař Leopold I.	§. 86.

Údaje o textu
Titulek:	§. 85.
Podtitulek:	Císař Leopold I.
Autor:	Václav Vladivoj Tomek
Zdroj:	TOMEK, Vácslav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. s. 362–363. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Po smrti císaře Ferdinanda III. nastoupil v panství syn jeho Leopold I., ještě nezcela 18letý, panovník povahy tiché, učený, ve věcech vládních však zvyklý spoléhati se zcela na své raddy, mezi nimiž nebylo výtečných státníků. Protož právě za panovníka tohoto, jehož vláda trvala 48 let, utuchla všecka snaha o napravení zlého stavu zemí, jejž spůsobila válka 30letá.

V počátcích panování Leopoldova vedla se válka se Švedy, vypověděná již císařem Ferdinandem III. (1657—1660), po které hned následovala válka s Turky, která na ten čas dosti v krátce se skončila (1664), potom za nedlouho válka s Francouzi na Rýně k obraně říše německé (1672—1678). Čechy nebyly žádnou z těchto válek dotčeny leč braním na vojnu a placením větších berní ku potřebám válečným.

Naproti tomu vypukla z nenadání domácí bouře, ve které se jevil nejzřejměji tehdejší nešťastný stav země (1680). Utištění lidu sedlského od vrchností bylo tak nesnesitedlné, že se poddaní v některých krajinách ze zoufalství strojili k brannému odporu. V kraji Čáslavském nejprvé shluklo se na 900 sedláků, kteří všelijak se ozbrojivše, vypravili nejprvé posly k místodržícím do Prahy, se žalobou na pány své, že s nimi nakládají hůře než s otroky u Turků neb Tatarů, jen holého života ve hladu jim zanechávajíce. Žádali toliko za některá umírnění břemen nespravedlivých. Ale již shluknutí samo pokládalo se jim za zločin, a poslové uvrženi jsou do věže. Proti povstalým vytáhl general Piccolomini s dvěma pluky vojska, a snadno je rozehnal; nejpřednější náčelníci jsou zjímáni a zvěšeni. Mezitím však vzbouřili se poddaní také ve mnohých jiných krajinách zároveň, zvláště v krajích Litoměřickém a Plzenském, opustili práce polní, a sbírali se ve velkých zástupích. Když se vypravilo vojsko proti nim, sedláci utekli do lesů a do hor těžko přístupných, až pak jedni mocí, jiní po dobrém připraveni jsou k navrácení se k statkům. V pokutu za toto povstání vymohli sobě stavové od císaře Leopolda patent, kterým všeliká upsaná práva poddaných lidí a obcí, jak vesnic tak měst a městeček, prohlášena jsou za neplatná, leč pokud byla po bitvě Bělohorské stvrzena od katolických vrchností (1680). Císař nařídil sic potom některé ulehčení robot a jiných břemen, kterého však vrchnosti mnoho nedbaly.

V roce potom (1681) nastal mor v zemích císařských. Císař Leopold utekl se před ním nejprvé z Vídně do Prahy; ale mor zasáhl i království české strašlivě, tak že pomřelo 100.000 lidí, v Praze samé 32.000.

Brzy potom vypukla dlouhá válka s Turky (1683—1699), ve které všecky země panství rakouského nejprvé zastrašeny jsou obležením samé Vídně od Turků (1683), ale potom se štěstí vrátilo tak, že Turkům odejmuto jest skoro celé jejich panství v zemích koruny uherské, ačkoli mezitím opět Francouzi udeřili na říši německou (1688) a protož vojska císařská, mezi nimi dobrá třetina vojínů českých a moravských, musila bojovati zároveň v dolní zemi uherské i na Rýně. Král francouzský Ludvík XIV. vedl válku tuto nejen zbraní, nýbrž i ohavným žhářstvím, vysílaje najaté paliče k pustošení nejlepších měst v zemích panovníků, s kterými válel. I v Čechách vypálena jsou tím spůsobem města Trutnov, Broumov, Klatovy; konečně puštěn oheň také v Praze, nejprvé na Židovském městě, kteréž celé vyhořelo; odtud chytilo potom Staré i Nové město, tak že v oboudvou dohromady shořelo 407 domů (1689).

Za času císaře Leopolda vymřel rod králů španělských z domu Habsburského (1700), po kterých panovníkům rakouským příslušelo dědictví. Císař Leopold smluvil se o to tím spůsobem s některými jinými mocnostmi, aby prvorozený syn jeho Josef po něm nastoupil v panství rakouské, a druhý, Karel, aby byl králem španělským. Francouzsko však protivilo se tomu, a zmocnilo se dědictví španělského samo; z čehož sotva po skončení války předešlé (1697) strhla se nová (1701), jejíhož konce císař Leopold se nedočkal. Umřel v pátém roce jejího trvání dne 5. Května 1705.