Moderní básníci francouzští/Co bych rád
Moderní básníci francouzští | ||
Žena námořníka | Co bych rád | Nina |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Co bych rád |
Autor: | Émile Zola |
Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 533–534. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Co rád bych měl, to chatrč jest
na pahorku, když máj se blíží,
která se v čistém zřídle zhlíží,
když počíná kol pažit kvést.
Tož hnízdo, větví ve hloubku
jež ztraceno bez cesty sledu,
to malé hnízdo bez sousedů,
to hnízdo bílých holoubků.
Co rád bych, lem kde obzoru,
u paty mechem šedé skály
by černé sosny v tlumu stály
vždy večer větrem v hovoru.
Dál výhled dlouhým údolím,
kde zřídla v bílou jata páru
přes luka bloudí ve rozmaru
pod listím čerstvě zeleným;
Kde zamyšlené olivy
své šedivící hlavy kloní
a révy úponky své honí,
jak chce jich rozmar blouznivý.
Co rád bych měl za svoji říš,
tož svěží stezku u mých dveří,
kolébku, hloh již délku měří,
tři stébla slámy její výš.
A mechu vonný koberec
tkán levandulí, tymiánem,
mé království, kde byl bych pánem;
zahrádka dětská větší přec!
Co chtěl bych ve svém úkrytu,
v své poušti světy sobě tvoře,
zřít, jak se vlní v celé moře
sny pěvce v listí, v pažitu!
Však především bych sobě přál,
bez čehož vlády chci se zříci,
v své říši děvče milující,
vlas jejíž by jak zlato plál.
Královnu lásky já bych rád,
se sladkým hlasem, v oku něhu,
pod jejíž malou nožkou v běhu
by nikdy mech můj neuvad’.