Cesta k mrazu/Nahá dívka

Cesta k mrazu Jiří Orten
Dívka a strom	Nahá dívka	Hrdlo písně

Údaje o textu
Titulek:	Nahá dívka
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 59–60. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Drží se stolu, stůl je v šatech,
má staré básně v bříšku zásuvky
a stojí pevně na svých nohách.
Čemu se usmíváte?
Vždyť majíc za slůvky,
za zoubky slov, tak čistě bílých,
růžový jazyk, vzácnou, mrštnou chvíli,
má také Boha!

Ach znám ten úsměv! Stud. A jedna velká
prohra, jíž živo: plody sráží,
ty plody okrouhlé a zralé.
Dívenka s dlaní na ňadérkách,
s chomáčky větru na podpaží
a na klíně, jenž neznamená
vždy to, kam vábí a co nemá,
ve strašné nahotě chvěje se neustále.

Pomalu bude tma, tma ostrá jako střenka
a ona bojí se a nevidí,
že zem, která se nepropadá,
ze všeho nejvíc ji má ráda,
A okno, stůl a lože zemi závidí,
že na ni musí padnout na kolénka.

Pomalu bude tma, práší mi na písmenka,
na boky práší těžký, hustý prach,
který se všude tiskne, který líbá
lístečky květu, jenž se neohýbá.
Květina zázračná! Ach proč je tolik tenká
tam dole, v lodyhách?

A čemu vy se usmíváte
za zpěvavými slůvky,
tam, kde máte Boha?
Drží se stolu, stůl je v šatech
a závrať na něj padá ze zásuvky,
ale pak stojí pevně na svých nohách.

12. XI. 1939.