Cesta k mrazu/Dívka a strom

Cesta k mrazu Jiří Orten
Končiny štěstí	Dívka a strom	Nahá dívka

Údaje o textu
Titulek:	Dívka a strom
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 57–58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Co brání dívce, aby utrhla si
zelená pláňata,
čím je to zajata,
co ji to ruší při trhání?
Je sama na veliké pláni.

Vítr ji tiskne ke štíhlému stromu,
vítr ji má.
A dým, jenž zadýmá
z dalekých komínů, ji zahaliti chce.
Ona však zdráhá se utrhnout ovoce.

Rukama větví se a v nekonečné touze
hruď plodům nabízí.
Planina plná rzi.
A nakloněný strom ji k sobě přijímá.
I on, i on ji má.

Drsně ji stiská, do koruny vlasů
jí smyčku zaplétá.
Útlým hrdlem ji přitahuje.
Ach ne, má naděje, ach ne, to není thuje!
Dívka a mladý strom. Podzimní paleta.

K tobě jsem přiběhla, strome, a čekala jsem,
že celou vezmeš si mě.
Viď, nejsem těžké břímě.
Jsem lehká jako dým, jak dým, jenž zadýmá
a potom zmizí zase. Planá planina.

Větev se sklonila. Cosi ji strašně tíží.
Cosi ji zlomit chce,
ale ne dozrání, ale ne ovoce.
Když zvolna přicházím, v očích mi jemně splývá
jakési kývání. A kývá, kývá, kývá.

15. X. 1939.