Cesta do Itálie/Bononie (Bologna)
Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák | ||
Malalbergo | Bononie (Bologna) | Loiano a Barbarino |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Cesta do Itálie |
Podtitulek: | Bononie (Bologna) |
Autor: | Matěj Milota Zdirad Polák |
Zdroj: | http://texty.citanka.cz/ Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 1820 - 1822 |
Licence: | PD old 70 |
Bononie, zajisté slavné město, hrdé věže a sloupnaté paláce obsahuje, s pěkným prostranným loubím, kteréž sice domy zastavuje a tmí, ale z ohledu deště a sněhu mnohému se líbiti musí; k tomu příhodné dlážení město tím více krášli. – Jací to obrové domů! Jaké to množství kostelů! Všude velikáni!
Ačkoli na větším díle vzácnější domové jakýmsi předdvorem zastaveni, jiní v smutných, špinavých uličkách ve tmě a nepatrnými domky obklíčeni jsou, přece mnohý zámek velikého slohu cizího k pozornosti nutí. – Čím dále, tím více zahálečů a lenochů; na zdejším prostranném, krásném náměstí na sta jich stojí a zevlováním se baví. Karbaníci, hádači, skákači, harfeníci, zpěváci, vypravovači, kteří zde hlavní stan rozbitý mají, vědí na všeliký způsob ubohé venkováky o peníze připravit; kostky, karty, koukadla jim před oči staví. Skákačové, huni roztrhanou na zemi položíce, po hlavách na tvrdých, čtverrohých kameních do krve o maličký dar skáčí; harfeníci, slepí a chromí, vypravovačové strašných příhod o loupežnících, o duchách a strašidlách za bajok hodinu prsa svá obtěžují… – Tam popelice se točí, onde psové své zkoušby činiti musí, prodávající, kupující, sem tam v zástupích běhající kramáři tomu místu, zvlášť pro cizozemce, příjemný dávají pohled. – Kdyby špína kašnu zdejší nehyzdila a vodní bůh tak mnoho žízně trpěti nemusil, tak by bronzové ty mistrné lité sochy cizince tím více těšiti musily. Tento Vidloň od znamenitého mistra, Jana Bologni, jenž z Flanderu rodem byl, roku 1563 zhotoven a od znatelů velice vážen jest. Třebaže Francouzové z Bononie k okrášlení Paříže mnohou znamenitost byli odvezli a třeba mnohá, jenž aby se před nimi ochránila, schována byla a pak se poděla, že žádný nevěděl kam, Bononie přece mnoho dosaváde znamenitých věcí ukazuje. – Klášter a kostel svatého Dominika (který roku 1221 zde zemřel, akde tělo jeho až dosaváde leží) mnoho pěkného a drahého přítomností svého patrona na se přitáhl. U servitů v sínci stěnomalířství od Albano jest podívání hodné a v kostele S. Giovanni in Monti znamenitému mistrovskému obrazu, Tajemství růžence, kterýž Domenichino zhotovil, každý příchozí se obdivuje. Známý vážný obraz Raffaelův, o kterémž se mi tak mnoho vypravovalo, S. Cecilie, do Paříže odvežen byl. – Vůbec známá jest stará a zvláště před lety (když v Paříži a v Germánii učenost v kolébce ještě dřímala) na mistry a žáky bohatá univerzita, kdež mnohý z půlnočních, tenkráte divých ještě krajin, jenž na čtyřech sem přilezl, hrdým krokem zpět se vracel. Zde pracoval Aldrovandi v umění přirozenosti, Malpighi v lékařství, vznešený Cassini v astronomii a ještě polední čáru, kterouž v chrámě svatého Petronia roku 1695 táhl, spatřiti můžeme; slovem Bononie vždy matkou mnohého vznešeného muže a zachovatelkyní umění a učenosti byla. Toto město, kdež se z oné vysoké a lehmé věže přehlídnouti může, zajisté proti lidnatosti, kteráž se na 60 000 obyvatelů počítá, velmi veliké jest a k obejití ho jistě dvou hodin třeba, a kdyby od pěkně stavené, širokorovnouličné Ferráry něco bylo vypůjčilo, zajisté mezi pěkná by náležeti musilo. Vůkol zdí bononských plno letních domků a zámečků, jenž v tučných, pěkných rovinách stojí a příjemně oko baví, nalezáme. Na západ se pozdvihují příjemní pahrbkové, posetí hrozny, mandlovými háji a štěpnicemi. Kaštany a ořešiny střídají se s smokvinami čili fíkovnami. Mezi půlnocí a východem jsou zeleniny, dále rejžné pole a za tím pastviny, kdež dobytka mnoho se živí. Chaloupky rolníků zdejších nejsou tak chudobné jako okolo Ferráry, aniž tak bídou utrápení rolníci nevyhlížejí; jsou vesměs téměř silného a pěkného vzrůstu a ženské jsou pěknější než florentinské.
Asi půl míle od města stojí kostel, Madonna di San Luca, kdež se obraz Matky boží od svatého Lukáše malovaný nalezá. Maria Panna však pěkně nevyhlíží, ba ani dítě čisté tváři není.
Z ohledu malby Bononie mnohými vážnými mistry tohoto umění se chlubí, zvlášť malířský rod Carracci (1555), který k zdokonalení této nauky ustav zřídil a městu mnohého umělce vychoval, se zde ctí. Ludvíka vlast, Hannibala ale cizina za nejschopnějšího mezi Carracci uznává.
Mimo chrám svatého Petronia počítá Bononie ještě dvě stě kostelů a kaplí. V rádním domě se chová mnoho soch, obrazů a dvě stě od Ulissa Aldrovanda vlastní rukou psaných foliantů.
Věž pod názvem degli Asinelli jest roku 1109 vystavěna a bez báně 371 střevíců vysoká, druhá, jenž lehmou figurou do očí vpadá, de’Garisendi sluje, a která kolmou postavu uhnutím svých základů tak změnila, že se padati zdá a šňůra ze strany lehmé spuštěná sedm střevíců od základu ustupuje; protož ji také od 180 střevíců zvejší až na několika čtyřicet z ohledu neštěstí pobořiti dali.
Mezi ustavy náleží ještě akademie nauk a umění, anatomické divadlo, sbírka starobylostí, knihárna, hudební škola, dílny na hedbáví, vlnu, papír, strojené kvítí a ovoce, lahvice atd. – Bononský tabák a psíkové větším dílem od ženských vyznamenáni bývají.
Katedrální kostel svatého Petra jest krásného slohu, jenž poslední obraz Ludvíka Carracci, Zvěstování Marie, chová. Za městem jest navštívení hodný klášter kartuziánský, kdež nyní obyvatelé bononští se pochovávati dávají. Zdravé povětří, roztomilé položení, utěšený odtud výhled, pořádek a největší čistota, jenž se zde zachovávají, nade všemi místy toho druhu, jež jsem kdy spatřil, tento hřbitov vyznamenávají. Loubí, které od brány až ke kostelu Madonna di S. Luca tři čtvrtě hodiny bezpřetrženě vede a z 650 klenutých oblouků pozůstává, svou jednostejností unavuje a jediné mimo to, že v deštivých časích obyvatelům k procházce příhodné místo poskytuje, jest ničemné stavení.
Z vrchu nadřečeného chrámu, zvlášť na řeku Reno, která zdejšími se krade rovinami, výhled jest odplatný.