Bodláčí z Parnassu/Smrt Lukanova

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Ahasver na věži Eiffelově	Smrt Lukanova	Soucit

Údaje o textu
Titulek:	Smrt Lukanova
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 156–157. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Marcus Annaeus Lucanus

Být větším doby své, je velká vina,
být lepším jí, toť teprv kletba hrozná;
ve svoru obého je velduch třtina
a brzy strašný obého trest pozná.

Tak myslil Lukan. Kynul otrokovi,
leh’ na lože tu proklínaje chvíli,
kdy Senekou představen Neronovi…
Teď za to dal si otevříti žíly.

Byl větším tyrana — to k zmaru stačí.
Byl lepším tyrana — teď musí zmizet.
Co s moudrostí mu strýc? Co žena v pláči?
Čas nejvyšší plod ctnosti svojí sklízet,

Jeť vinou doby jen, že zraje v krvi.
Však jeho báseň, torso příští době,
té k vůli mohl okamžik jen prvý
se zachvět, zapírat, být třtinou v mdlobě.

Však posléz co i s tou? Výš pravdu cení
a přísnost reka, vzdor své mužné síly.
Můj pozdrav, strýče! Ženo, políbení!
A klidně dal si otevříti žíly…

 * * * 

My všichni, po věcích kdo jdeme za ním
a doby tyranství a tíhu nesem,
laur laciný dnes tisknem ku svým skráním,
však před bohem se vlastních ňader třesem;

Jichž Nero doba je — ó proč jsme větší?
Být lepším skoro ani zázrak není,
však za obé trest ve smrtelné křeči
my odnášíme v stálém utrpení.

Svou každou knihou otvíráme žíly,
a naše krev z nich teče tiše, tiše;
v ní vzruch a vzlet a nadšení, dar síly
a teplo, žár jak z plné slunce číše.

Po boku rozum — strýc Seneka stojí,
u nohou žena — rozkoš lásky marné;
my klidně paže nastavujem dvojí
a otrok bodne, paprsk krve parné

Se valí dál a zas a dolů stéká,
až srdce v slední zastaví se křeči,
zrak upřen klidně v kout zří, kde Smrt čeká. —
Však než náš Nero lepší jsme a větší!