Bodláčí z Parnassu/Přípitek Adamu Asnykovi

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Cor cordium!	Přípitek Adamu Asnykovi	G. Carduccimu

Údaje o textu
Titulek:	Přípitek Adamu Asnykovi
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 124–125. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Adam Asnyk
Související na Wikidatech: [[d:Q348690|Adam Asnyk]]

Jsou věštci, kteří věrni idealu
v své duši nesou krásy plamen ryzí,
však smutně žijí v samotě a žalu
v svých dumách světu jsou a svět jim cizí.

Jich umění jak sarkofágu plamen,
jenž pouze jim v jich srdcí kobě hoří,
jak Pygmalion objímají kámen,
jak faraoni v žití hrob si tvoří.

Jak bozi sedí v póse necitelné,
čas křídlem nedotkne se jejich skráně,
zrak jejich kotví v kráse nesmrtelné,
na lidstvo čekají v dob příštích bráně.

A jiní jsou, též věrní věštbám krásy,
též v očích nesoucí frýs Parthenonu,
však spolu v přítomné též patří časy,
v spěch jejich mísí hudbu svojich tonů.

Dnes dlaň jich třímá Homerovu lyru
a zítra meč, zedníka prostou lžíci,
jich srdce v lidstva budoucnost má víru,
jsouť pěvci jeho, jsou i bojovníci.

Je za lidstvem pouť dlouhá neunaví,
jdou jako Ruth za ženci s láskou v duši,
vždyť vědí, chrám že budoucnosti staví,
nechť všední vřavou zpěv jich dozní v hluši.

Však přijde čas, kdy pozdraví tu zoru,
v niž věříme, ať v boje tísni, muce,
kdy k pěvců ryzí krásy sednou sboru
a sbratření pak jim podají ruce.

Ty’s jedním z těchto! K písni družíš skutek,
jdeš parnem dne a věříš v lidstva práci,
vždy naděj heslo tvé a nikdy smutek,
vždy k předu jdeš, nechť srdce vykrvácí!

A sotva hvězdám svěříš svoje touhy.
Co tvoje touhy — tam, kde národ žízní?
Co tvoje ztráty — kde půst lidu dlouhý?
Co v boje vřavu s Olympických přízní?

Když národ šťasten, dostaví se sama,
když lidstvo šťastno, každý básník bude;
tak s okem lvím se díváš v lidstva drama
a v nocích bezesných jen cestou hude

Mu verš tvůj přísný, vážný, triumfálný,
jenž zkrotí čas a přeletí i hroby:
Ó, mistře, v pochod pozdraven buď dálný,
buď, bratře, zdráv na prahu příští doby!