Bodláčí z Parnassu/Lucifer

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Soucit	Lucifer	Po dokončení parafrásí romancera o Cidu

Údaje o textu
Titulek:	Lucifer
Podtitulek:	K soše Fedorovny Riessové
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 159–160. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Tak Milton zřel jej, Byrona sny táhnul,
když s Kainem prostorem spěl ve hluboku
s tou pohrdou zlé ironie v oku,
jíž ublížiti vždycky dobru práhnul.

Nad dílo šesti dnů se takto nahnul,
hrot archanděla cítě v mocném boku,
tak za člověkem kráčel v každém kroku,
jej lstí v jho svojí služebnosti vpřáhnul.

Jej obra, ducha takto v pouta hmoty
zde uvěznila něžné dívky vloha,
jej soudce nad zhynem i nad životy.

A já se ptám, v své vnořen staré dumy,
proč Satana a zlo vždy lépe umí
vyjádřit člověk, dobro než a Boha?

II.

A starý problém Zla a Dobra vzklíčil?
v mé duši zas, jež prosycena láskou,
já starou zachvěl se zas nad otázkou,
kdo tento dvojí princip lidstvu vztyčil?

Je potřebou, zla démon aby zničil
sta světů, halen různých proměn maskou,
by tísní, trudem let, čel sterých vráskou
ve kráse, kterou nikdo nevylíčil,

Moh’ dobra zárodek se v duši chytit
a růst a bujet v květ, by láska světem
svou mohla zpívat jásající sloku?

By Satan sám se moh’ zpít lásky vznětem
a bez vlády již pro vždy v nic se zřítit
květ vida, jenž rost tolik tisíc roků?