Blahé zlaté mládí/1884/Pták, který mluví/Jasno

Pták, který mluví František Hrnčíř
Mraky se rozptylují	Jasno	Po letech

Údaje o textu
Titulek:	Pták, který mluví
Autor:	František Hrnčíř
Zdroj:	Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník prvý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1884. s. 42–44. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jako byl zahrnut láskou ode všech. Pták, který mluvil, stal se nejen ochráncem života, ale i cti celé rodiny. Neboť kdyby i byli lupiči nikomu neublížili a odnesli jenom nepozorovaně peníze, jak by mohl pan Březina nevinu svou před knížetem dokázati? A byť i kníže, přesvědčen jsa dlouholetou zkušeností o nejčistší poctivosti lesního, byl mu uvěřil, stala by se krádeží tou knížeti značná ztráta, a na neporušeném jméně Březinově zůstala by skvrna nikdy nesmazatelná.

A tak vším právem všickni lichotili a laskali moudrého ptáka, jejž Bůh učinil nástrojem své nejvyšší prozřetelnosti.

Neméně z toho radoval se Janský a dceruška jeho. Julinka byla teď denním hostem na Bukovině, a otec její také často byl k lesním zván.

Když se o tom dověděl kníže, byl i on dojat. Podával značnou čásť z peněz, jež mu pan Březina odváděl, věrnému svému úředníkovi.

Lesní se zdráhal jich přijati.

„Jen vezměte! Nedávám to vám. Máte děti, hodné, zvedené děti. Pro ty to přijměte. Budou toho jednou potřebovati. Když jsem se o této příhodě dověděl, umínil jsem si, že vás požádám o tohoto vzácného ptáka. Ale pak mi připadlo, že bych vašim dětem učinil tím veliký zármutek. Nekruťte hlavou, milý lesní, vím to! Nepřijmu ho již! Buďte ujištěn mou přízní a srdečným přátelstvím k vám a celé vaší rodině.“

Potom blahosklonně věrného úředníka propustil. Peníze, jež lesní přijati musel, uložil v městě do spořitelny pro své děti, své poklady a miláčky. Ani na Julii nezapomněl. Značnou částku peněz rozdělil totiž na čtyři díly a všickni — Josef, Klára, Jeník i Julie — dostali stejný díl.

Doma jej ovšem s jásotem přivítali. Netěšily jich ani tak peníze, jako blahosklonnosť a přízeň dobrého knížete. Žehnali všickni tomu okamžiku, kdy papoušek zaklepal na okno, a kdy ubohé, nešťastné kramáře přijali pod svou střechu.

Hle, jak Bůh odměňuje každý dobrý čin! Každý záslužný skutek lidský zapisují andělé, a všemohoucí Tvůrce v příhodné době odměňuje jej. Již to by mělo býti pobídkou pro ty, kteří dobro konati nechtějí. Avšak v pravdě šlechetný člověk činí dobře ne k vůli odměně, ale k vůli tomu, že to dobré jest. Vědomí takové jest dobrému člověku nejsladčí odměnou.