Bible svatováclavská/Jan

Bible svatováclavská Jan
Lukáš	Jan	Skutky

Svaté
JEŽÍŠE KRISTA
Evanjelium
Podlé sepsání
Svatého Jana

Svatý Jan syn Zebedeů[v] a Salóme, bratr Jakuba většího a vnuk Jakuba menšího (z jeho sestry Salóme) z Betsaidy městečka galilejského při moři tyberyadském rodilý, potom efezský biskup, když měl devadesáte sedm let, po smrti Kristovy šedesátého šestého léta, po vyvrácení Jeruzaléma šestmecítmého, za panování císaře Nervy léta prvního (po svém z ostrovu Patmos navrácení, kdežto vyhnancem byl a své Zjevení sepsal), na prosbu azyánských biskupů dvě létě před svou smrtí nejposlednější toto své evanjelium řeckým jazykem sepsal. Předně proto, aby Ceryntovo, Ebionovo a jiná kacířství proti Božství Kristovu již tehdáž se vyskytající potřel. Potom proto, aby čeho jiní evanjelistové pominuli, doplnil, jaké jsou: Rozmlouvání s Nikodémem o rodu novém,^[1] s Samaritánkou o vodě živé,^[2] s židy o uzdravení člověka od třidcíti osmi let nemocného, ^[3], s zástupy o chlebu života,^[4] s židy v chrámě, kdež jim slepotu a zlost jejich vyčítá,^[5] o dobrém Pastýři a ovcech,^[6] s Martou o vzkříšení,^[7] s učedlníky při večeři a po večeři poslední obzvláštně o Duchu svatém,^[8] modlitba za učedlníky i všecku Církev svatou Otci obětovaná,^[9] rozmlouvání s Tomášem o víře,^[10] s Petrem o lásce,^[11] divné vody v víno proměnění,^[12] syna nějakého služebníka^[13] a člověka od třidcíti osmi let nemocného uzdravení,^[14] člověku od narození slepému zraku navrácení,^[15] Lazara z mrtvých vzkříšení,^[16] množství ryb polapení.^[17] Psal ze všech nejvyšší Božská tajemství dlouhým postem se k tomu stroje, an mu hřímání a blýskání nebeská přisvědčovala jako druhému Mojžíšovi^[18] a pravému Boanerjesovi,^[19] synu hromovu, týž Baronius, svědectvím starých otců zpravený, kteříž jej orlovi přirovnávají pro vysoké jeho učení a jméno teologa obzvláštně jemu přivlastňují. Také větší částka svatých otců za to drží, že on byl ten evanjelitský ženich v Káni Galilejské, a že pohnut jsa tím divem, kterým Kristus Pán vodu v víno obrátil, s nevěstou svou se rozžehnav, panicem až do smrti zůstal.

Kapitola 1.

I. Věčné Boží Slovo jest pravý Bůh. 1. — II. To Slovo učiněno jest člověkem. 14. — III. Jan Křtitel o sobě samém svědčil, že není Kristem. 19. — IV. Nýbrž Židům (29.) a učedlníkům svým Krista ukázal. 35. — V. Z nichžto Ondřej s Janem, a potom i Petr i Filip i Natanael k Pánu Kristu přišli. 37.

¹ Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh byl Slovo. ² To bylo na počátku u Boha. ³ Všecky věci skrze ně učiněny sou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. ⁴ V něm život byl, a život byl světlo lidí. ⁵ A světlo v temnostech svítí, a tmy ho neobsáhly. ⁶ Byl člověk poslaný od Boha, kterémuž jméno bylo Jan. ⁷ Ten přišel na svědectví, aby svědectví vydal o světle, aby všickni věřili skrze něho. ⁸ Nebyl on světlo, ale aby vydal svědectví o světle. ⁹ Bylo světlo pravé, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět. ¹⁰ Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal. ¹¹ Do svého vlastního přišel, a svoji ho nepřijali. ¹² Kolikož pak koli přijali ho, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jménu jeho. ¹³ Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zrození sou.

¹⁴ A Slovo Tělem učiněno jest, a přebývalo mezi námi, a viděli sme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce, plné milosti a pravdy. ¹⁵ Jan svědectví vydává o něm, a volá, řka: Tento byl, o němž sem pravil: Kterýž po mně přijde, přede mnou učiněn jest, nebo prvnější byl nežli já. ¹⁶ A z plnosti jeho všickni my vzali jsme, a milost za milost. ¹⁷ Nebo Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. ¹⁸ Boha žádný nikdý neviděl; jednorozený Syn, který jest v lůnu Otce, on vypravil.

¹⁹ A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a jahny k němu, aby se ho tázali: Ty kdo jsi? ²⁰ I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem Kristus. ²¹ I otázali se ho: Což tedy? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Prorok jsi ty? A odpověděl: Ne. ²² Tedy řekli jemu: Kdo jsi, ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali? Co pravíš sám o sobě? ²³ Řekl: Já hlas volajícího na poušti: Zpravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš Prorok. ²⁴ A kteříž byli posláni, z farizeů byli. ²⁵ I otázali se ho a řekli jemu: Proč tedy křtíš, jestli ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani Prorok? ²⁶ Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím v vodě, ale u prostřed vás stál, kteréhož vy neznáte. ²⁷ Onť jest, kterýž po mně přijde, kterýž přede mnou učiněn jest, kteréhožto já nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho. ²⁸ Tyto věci v Betanii staly se za Jordánem, kdež byl Jan křtě. ²⁹ Druhého dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I řekl: Aj, Beránek Boží, aj, kterýž snímá hřích světa. ³⁰ Tentoť jest, o kterémž sem pověděl: Po mně přichází muž, kterýž přede mnou učiněn jest; nebo prvnější byl nežli já. ³¹ A já neznal sem ho, ale aby oznámen byl v Izraeli, proto já přišel sem, křtě v vodě. ³² A svědectví vydal Jan, řka: Že sem viděl Ducha sstupujícího jako holubici z nebe, a zůstal na něm. ³³ A já sem ho neznal, ale který mne poslal křtíti v vodě, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí v Duchu svatém. ³⁴ A já sem viděl, a svědectví sem vydal, že tento jest Syn Boží.

³⁵ Druhého dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva. ³⁶ A vida Ježíše jdoucího, dí: Aj, Beránek Boží.

³⁷ I slyšeli ho dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem. ³⁸ Obrátiv se pak Ježíš, a uzřev je, ani jdou, dí jim: Co hledáte? Kteřížto řekli jemu: Rabbi (jenž se vykládá Mistře), kde bydlíš? ³⁹ Dí jim: Poďte a vizte. Přišli a viděli, kde by bydlil, a zůstali u něho ten den; byla apk jako desátá hodina. ⁴⁰ Byl pak Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden ze dvou, kteříž byli slyšeli od Jana, a šli za ním. ⁴¹ Nalezl tento nejprv bratra svého Šimona, a dí jemu: Nalezli sme Mesiáše (jenž se vykládá Kristus). ⁴² I přivedl jej k Ježíšovi. Pohleděv pak naň Ježíš, řekl: Ty jsi Šimon, syn Jonášů[v], ty slouti budeš Cefas (jenž se vykládá Petr). ⁴³ Nazejtří chtěl vyjíti do Galilee, i nalezl Filipa. A dí jemu Ježíš: Poď za mnou. ⁴⁴ Byl pak Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. ⁴⁵ Nalezl Filip Natanaele, i dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, nalezli sme, Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta. ⁴⁶ I řekl jemu Natanael: Z Nazaréta můž nětco dobrého býti? Dí jemu Filip: Poď a viz. ⁴⁷ Viděl Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Hle, právě Izraelitský, v kterémž lsti není. ⁴⁸ Dí jemu Natanael: Odkud mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prvé než tebe Filip zavolal, když si byl pod fíkem, viděl jsem tebe. ⁴⁹ Odpověděl jemu Natanael a řekl: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi Král izraelský. ⁵⁰ Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Že sem tobě řekl: Viděl sem tebe pod fíkem, věříš. Větší věc nad tyto uzříš. ⁵¹ I dí jemu: Amen, amen pravím vám, uzříte nebe otevřené, a anjely Boží vstupující a sstupující na Syna člověka.

Proč se Syn Boží ráčil vtěliti?
Z 14. verše, vyniká otázka: Proč Slovo tělěm učiněno jest? Aneb proč Bůh učiněn jest člověkem? …

Kapitola 2.

I. Kristus Pán na svadbě v Káni Galilejské z vody víno učinil. 1. — II. Přijda do Jeruzaléma vyhnal prodavače a penězoměnce z chrámu Páně. 13. — III. U figůře rozboření chrámu předpověděl smrt a vzkříšení své. 18. — IV. Mnozí v něj uvěřili vidouce divy. 23.

Kristus Pán na svadbu pozván
¹ A třetího dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam. ² Pozván jest pak také Ježíš i učedlníci jeho na svadbu. ³ A když se nedostalo vína, dí matka Ježíšova k němu: Vína nemají. ⁴ I dí jí Ježíš: Co mně a tobě jest ženo? Ještě nepřišla hodina má. ⁵ Dí matka jeho k služebníkům: Cožkoli vám dí, učiňte. ⁶ Bylo pak tu kamenných štoudví šest postaveno vedlé očišťování židovského, beroucí v sebe jedna každá^{[red 1]} měřice dvě nebo tři. ⁷ Dí jim Ježíš: Naplňte štoudve vodou. I naplnili je až do vrchu. ⁸ I dí jim Ježíš: Nalévejtež již, a neste vrchnímu zprávci svadby. I nesli. ⁹ Když pak okusil vrchní zprávce svadby vody vínem učiněné, a nevěděl, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu, povolal ženicha vrchní zprávce svadby. ¹⁰ A dí jemu: Každý člověk nejprvé dobré víno staví, a když by se podnapili, tehdy to, kteréž horší jest; ale ty zachoval si víno dobré až dosavad.

První div učinil ¹¹ Ten učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou; i uvěřili v něj učedlníci jeho. ¹² Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní.

V chrámě Božím rozhorlil se ¹³ A blízko byla Veliká noc židovská; i vstoupil Ježíš do Jeruzaléma. ¹⁴ A nalezl v chrámě ty, ješto prodávali voly a ovce a holubice, a penězoměnce sedící. ¹⁵ A když udělal jako bič z provázků, všeckny vyhnal z chrámu, ovce také, i voly, a penězoměnců rozsypal peníze, a stoly zpřevracel. ¹⁶ A těm, kteříž holubice prodávali, řekl: Odnestež tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým. ¹⁷ Rozpomenuli se pak učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.

¹⁸ Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Které znamení ukazuješ nám, že tyto věci činíš? ¹⁹ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech vzdělám jej. ²⁰ Řekli tedy Židé: Čtyřidceti a šest let staven jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej? ²¹ On pak pravil o chrámu těla svého. ²² Protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že to byl pověděl; i uvěřili Písmu a řeči, kterouž mluvil Ježíš. ²³ Když pak byl v Jeruzalémě na Velikou noc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jménu jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil. ²⁴ Sám pak Ježíš nesvěřil sebe samého jim proto, že on znal všecky.^{[20] 25} A že nebylo potřebí jemu, aby kdo svědectví vydal o člověku; neb on věděl, co by^{[red 2]} bylo v člověku.

Matka Boží žádajíc za víno nic nezavinila.
Verš 3. nekatoličtí vykládajíce, rozličně haní Matku Boží, jako by, nevím jak, provinila. Ale katoličtí žádné viny na ni nenalézají, nýbrž v té samé její žádosti, kterou pro chudé manžely žádala vína, mnoho přepěkných ctností spatřují, pro které jest hodná chvály a následování. První ctnost jest její veliká k svému bližnímu láska, kterou jsouc hnuta, chtěla dobře učiniti chudému ženichovi, snažíc se svou přímluvou vyžádati vína, kterého se mu na svadbě nedostávalo. Z čehož domýšlíme se, že mnohem více, jsouc již blahoslavená, v nebi přimlouvá se za nás v načich potřebách jako laskavá orodovnice a zástupci naše. Neb nezmenšila, alebrž velmi zvětšila svou, kterou měla na světě, k bližnímu svému lásku. Druhá ctnost jest silná víra o moci a dobrotivosti Krista Pána…

Kapitola 3.

I. Kristus Pán mluví s Nikodémem v noci o znovu zrození člověka. 1. — II. Jan Křtitel křtí. 23. — III. A okazuje svým učedlníkům Krista jakožto pravého ženicha. 26.

¹ Byl pak člověk z farizeů, Nikodém^{[red 3]} jménem, kníže židovské. ² Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že si od Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by^{[red 4]} Bůh byl s ním. ³ Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li^{[red 5]} se kdo znovu, nemůže viděti Království Božího. ⁴ Dí k němu Nikodém: Kterak se může člověk naroditi, jsa starý? Zdali může opět v život matky své vjíti a zase naroditi se? ⁵ Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu z vody a z Ducha svatého, nemůže vjíti do Království Božího. ⁶ Což narozeno jest z těla, tělo jest, a co se narodilo z Ducha, Duch jest. ⁷ Nediv se, že sem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi. ⁸ Vítr, kde chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkavád věje, aneb kam jde. Takť jest každý, kdo se narodil z Ducha. ⁹ Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak se mohou tyto věci státi? ¹⁰ Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a těch věcí neznáš? ¹¹ Amen, amen pravím tobě, že což víme, mluvíme, a což sme viděli, svědčíme, a svědectví našeho nepřijímáte. ¹² Jestli zemské věci mluvil sem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte? ¹³ A nižádný nevstoupil na nebe, jediné ten, kterýž sstoupil z nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi. ¹⁴ A jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak má povýšen býti Syn člověka, ¹⁵ aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. ¹⁶ Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. ¹⁷ Neb neposlal Bůh Syna svého na svět, aby soudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. ¹⁸ Kdo věří v něho, nebývá souzen, ale kdožť nevěří, již jest odsouzen; neb nevěří ve jménu jednorozeného Syna Božího. ¹⁹ Tento pak jest soud, že světlo přišlo na svět, a milovali lidé více temnosti nežli světlo; nebo byli skutkové jejich zlí. ²⁰ Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. ²¹ Kdo pak činí pravdu, jde k světlu, aby byli zjeveni skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou. ²² Potom přišel Ježíš a učedlníci jeho do země jůdské, a tu přebýval s nimi, a křtil.

²³ Jan pak také křtil v Enon podlé Salim, neb vody mnohé tam byly; i přicházeli, a křtili se. ²⁴ Neb ještě Jan nebyl vsazen do žaláře. ²⁵ Vznikla pak otázka mezi učedlníky Janovými s židy o očišťování.

²⁶ I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten kterýž byl s tebou za Jordánem, jemuž si ty svědectví vydal, hle, on křtí, a všickni jdou k němu. ²⁷ Odpověděl Jan a řekl: Nemůž člověk vzíti ničéhož, nebude-li jemu dáno z nebe. ²⁸ Vy sami svědectví mi dáváte, že sem řekl: Jáť nejsem Kristus, ale že sem poslán před ním. ²⁹ Kdož má nevěstu, ženichť jest; přítel pak ženicha, kterýž stojí a slyší ho, radostí se raduje pro hlas ženicha. Protož tato radost má naplněna jest. ³⁰ Onť musí růsti, já pak menšiti se. ³¹ Kdo z hůry přišel, nade všeckyť^{[red 6]} jest. Kdo jest z země, z zeměť jest, a o zemi mluví. Kdo z nebe přišel, nade všeckyť jest. ³² A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá. ³³ Kdož přijal jeho svědectví, zapečetil, že Bůh pravdomluvný jest. ³⁴ Nebo kohož poslal Bůh, slova Boží mluví, nebo ne na míru dává Bůh ducha. ³⁵ Otec miluje Syna, a všecky věci dal v ruce jeho. ³⁶ Kdož věří v Syna, máť život věčný; ale kdožť pak jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.

Které věci jsou potřebné ke křtu.
Z verše 5. poznáváme: I. že křest svatý jest všem k spasení potřebný, poněvadž Kristus Pán zřejmě praví: „Nenarodí-li se kdo znovu z vody a z Ducha svatého, nemůž vjíti do Království Božího.“ II. Poznáváme, že se nemůž kdo křtíti vínem, pivem neb mlékem, ba ani jakoukoli strojenou, neb pálenou, neb březovou vodou, ale sprostou živelní vodou studničnou, říčnou neb dešťovou, a to proto, že Kristus Pán o samé vodě mluví: „Nenarodí-li se kdo znovu z vody etc.“ A sv. Jan praví o Kristu: „Tenť jest, kterýž přišel skrze vodu a krev etc.,“ totiž skrze vodu, kterouž křtí, a skrze krev, kterouž vykoupil svět. Též sv. Pavel nenazývá křtem ledajaké obmytí, ale toliko to, které se děje u vodě…

---

1. Kap. 3.
2. Kap. 4.
3. Kap. 5
4. Kap. 6.
5. Kap. 8.
6. Kap. 10.
7. Kap. 11.
8. Kap. 14., 15., 16.
9. Kap. 17.
10. Kap. 20.
11. Kap. 21.
12. Kap. 2.
13. Kap. 4.
14. Kap. 5.
15. Kap. 9.
16. Kap. 11.
17. Kap. 21.
18. Exod. 19,16.
19. Mar. 3,17.
20. Znal lidská myšlení.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. orig. jednakaždá
2. orig. coby
3. orig. Nykodém
4. orig. lečby
5. orig. nenarodíli
6. orig. nadevsseckyť