1 Král Manasses do Babylona zajatý pokorně Bohu se modlil Pane všemohoucí, Bože otců našich, Abrahama a Izáka a Jákoba, i semene jejich spravedlivého; 2 kterýž jsi učinil nebe i zemi se vší okrasou jejich, 3 kterýž jsi svázal moře slovem rozkazu svého, a zavřel jsi propast, i zapečetil jsi je hrozným a důstojným jménem svým, 4 Jeho skutky důstojné zveleboval. kteréhož se všecko hrozí, a děsí před oblíčejem moci tvé, 5 protože nesnositedlná jest velebnost slávy tvé, a nelze odolati hněvu pohrůžky tvé proti hříšníkům 6 Tvéhoť zaslíbení nesmírné a nestihlé jest milosrdenství, poněvadž ty jsi Pán nejvyšší, dobrotivý, dlouho shovívající a velmi milosrdný, a kterýž lituješ bíd lidských. 7 Ty, Pane, podlé množství dobrotivosti své zaslíbils pokání a odpuštění [hříchů] těm, kteříž by hřešili proti tobě, a množstvím milosrdenství svých uložil jsi pokání hříšníkům na spasení. 8 Ty, pravím, Pane Bože spravedlivých, neuložil jsi pokání spravedlivým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteříž nehřešili proti tobě, ale vzložil jsi pokání na mne hříšného; 9 Na množst. svých hříchů žaloval. Poněvadž jsem se více hříchů dopouštěl, nežli jest na počet písku mořského; [1] rozmnožily se nepravosti mé, Pane, rozmnožily se nepravosti mé, a nejsemť hoden, abych měl, pozdvihna očí, hleděti na vysokost nebe, pro množství nepravostí svých. 10 Sklíčen jsem mnohými železnými okovy, tak že nemohu pozdvihnouti hlavy své, a nemám žádného polehčení; nebo jsem vzbudil hněvivost tvou, čině to, což jest zlého před tebou, jako ten, kterýž jsem nečinil vůle tvé, a přikázaní tvých neostříhal, [nýbrž] vzdělával jsem věci ohavné, a to, cožby k urážce sloužilo, rozmnožoval. 11 Nyní pak klekám na kolena srdce svého, žádaje od tebe milosti: zhřešil jsem, Pane, zhřešil jsem, a nepravosti své znám. 12 Z nich vysvobozen býti žádal Protož prosím a žádám, odpusť mi, Pane, odpusť mi, a nezatracuj mne spolu s nepravostmi mými, aniž jsa hněviv na věčnost, schovávej zlé věci na mne, aniž mne odsuzuj do nejhlubších míst země; nebo ty jsi Bůh, Bůh, pravím, kajících; 13 Ale dokaž ke mně vší dobrotivosti své, spasena mne nehodného učině, podlé velikého milosrdenství svého. 14 I vděčen toho býti přislíbil. I budu tě chváliti vždycky, po všecky dny života svého; poněvadž tě chválí všecka moc nebes, a máš slávu na věky věků. Amen.
Bible kralická (1613, moderní pravopis)/Modlitba Manassesova
| Bible kralická (1613, moderní pravopis) | ||
| Tobiáš | Modlitba Manassesova | Judit |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Modlitba Manassesa, krále judského, v zajetí babylonskem |
| Autor: | neznámý |
| Krátký popis: | biblická kniha |
| Zdroj: | Soubor:Bible kralická (1613) 5.pdf, s. 776 a násl. |
| Vydáno: | [s. l.] 1613 |
| Licence: |  PD old 140 |
| Překlad: | neuveden |
| Licence překlad: | PD old 140 |
| Související: | Bible/Modlitba Manassesova |
| Index stran | |
| Přepsáno do moderního pravopisu | |
 Dílo ve Wikipedii: Modlitba Manassesova |
|
 |
|