Bhagavadgíta/Činnost v oddanosti

Bhagavadgíta Véda Vjása
Tradice vědění	Činnost v oddanosti	Jóga a meditace

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Činnost v oddanosti
Autor:	Véda Vjása
Krátký popis:	Ardžuna chce vědět, co je lepší, zřeknutí se činnosti nebo být činný. Kršna vysvětluje: „není rozumné mluvit o sánkhje a o józe jako o odlišných cestách“.
Původní titulek:	Karmasannjásajógó
Zdroj:	Bhagavadgíta chapter 5
Licence:	PD old 70
Překlad:	Vladimír Hubený
Licence překlad:	CC0
OTRS ticket 2008022210007997 , nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

5.1 – 5.3 Činnost a nečinnost

Ardžuna říká: chválíš současně jógu, ale i zřeknutí se činnosti, ó Kršno. Vylož mi jasně, která z těchto dvou je lepší? Kršna vysvětluje: jak zřeknutí se činnosti, tak i činnost v józe vedou k osvobození. Ale z těchto dvou je činnost v józe nadřazená, zřeknutí se činnosti. Věz, že ten kdo nezná touhu ani nenávist je osvobozen a lehce se zbaví všech protikladů a pout, ó silnoruký, ten opravdu obětoval sama sebe.

5.4 – 5.6 Dvě totožné cesty

Je dětinské mluvit o sánkhje^{[red 1]} a o józe jako o odlišných (cestách). Moudrý, který poznal pravdu ví, že realizací jedné sklidí plody obou. To, čeho lze dosáhne v sánkhje, je možné dosáhnout i v józe. Ti, kdo vidí, že sánkhja a jóga jsou totožné cesty, poznali pravdu. Sebeobětování není možné dosáhnout bez jógy, ó silnoruký, avšak světec, který zraje v józe rychle splyne s brahman.

5.7 – 5.12 Činnost v oddanosti

Ten, jehož mysl je čistá činností v józe, kdo plně ovládl sama sebe a své smysly, jehož bytí splynulo s bytím všech bytostí; ten není poután činností, přestože je činný. Ten, kdo splynul s bytím zná pravdu a ví, že nic nekonám; zrakem, sluchem, hmatem, nejím, nespím ani nedýchám. Když mluvím, dávám či přijímám, otevírám či zavírám oči, jenom mé smysly se dotýkají svých objektů; zrovna tak, jako se lotosový list dotýká vody. Ten kdo není poután činností obětuje činnost brahman aniž by vznikl hřích. Jenom jógín jedná tělem, myslí, intelektem a smysly bez pout a pro očistu sama sebe. Člověk sjednocený nečeká na plody své činnosti a dosahuje blaženosti. Avšak člověk rozháraný, toužící po plodech činnosti je poután.

5.13 – 5.19 Věčné osvobození

Ten, jehož mysl se zbavila pout je v klidu, nic nekoná a nic není nucen konat, ten je šťastný ve svém těle s devíti branami^{[red 2]}. Prabhuh^{[red 3]} nestvořil činnost ani její plody ani nespojuje činnost s plody činů, ale podstata stvoření vede k činnosti. Vibhuh^{[red 4]} neovlivňuje zásluhy ani provinění. Je to klam nevědomosti, který zahaluje živým bytostem poznání pravdy. Ale ti jejichž nevědomost je zničena poznáním sama sebe, těm se jeví toto poznání neprojeveného (param) jako východ slunce. Ti, jejichž vědomí splynulo s tat, jejichž jásno je tat, kdo jsou oddáni tat, jejichž neprojevený cíl je tat jsou tímto poznáním zbaveni klamu a tento (klam) se již nikdy nevrátí. Panditáh^{[red 5]} vnímají jedno a totéž ve všem, v učeném a pokorném bráhmana, v krávě, ve slonovi, ve psu nebo v šudrovi^{[red 6]}. Dokonce i znovuzrození překonali ti, jejichž mysl je ztišena, ti vnímají ve všem všudypřítomného brahman a splynuli s brahman.

5.20 – 5.29 Znaky osvíceného

Ten, kdo se netěší z příjemného a nermoutí z nepříjemného, jehož mysl je ztišena a intelekt bez klamu, ten poznal brahman a splynul s brahman. Ten, jehož mysl není vázána vnějšími vjemy, zažívá štěstí v mysli a jeho mysl splyne v nekonečném štěstí s brahman. Všechny radosti zrozené ze smyslových vjemů způsobují jenom bolest protože začínají a končí, ó synu Kaunté^{[red 7]}. Těmi se moudrý člověk netěší. Ten, kdo dokáže odolat podnětům zrozených z tužeb a hněvu, ten je jógín a skutečně šťastný člověk, protože je schopný dokonce již v tomto těle osvobodit (sama sebe). Ten, kdo nachází štěstí uvnitř, ten, kdo se raduje uvnitř, a také ten, kdo hledá světlo uvnitř, ten je jógín a splynul s brahman. Světci, kteří zničili hříchy, kteří sjednotili protiklady, kteří ovládli mysl a kteří přejí dobro všem bytostem, ti našli věčné osvobození v brahma. Ti, asketi (jatis), kteří obětovali sama sebe, kteří se zbavili tužeb a hněvu, kteří ovládli mysl a jsou sjednoceni s její neprojevenou podstatou, ti našli věčné osvobození v brahman. Ten kdo se zbavil kontaktu se vnějškem, pohled upřený do středu mezi oči, výdech a vdech vyrovnaný a plynoucí nosem, ten, kdo obětoval sama sebe, kdo ovládl smysly, mysl a intelekt, kdo se zbavil tužeb, strachu a hněvu a pro kterého je osvícení (mokša) nejvyšším cílem, ten je navždy osvobozen. Ten kdo mě poznal ví, že já jsem velký íšvara všech světů, cílem odříkání a sebeobětování a přítel všech bytostí. Poznání mě je zření nejvyššího blaha.

Zde končí pátý zpěv nazvaný: Činnost v oddanosti

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

1. Sánkhja je považována za nejstarší filosofický systém hinduistické tradice, založený na principech dualismu. Vliv této filosofické školy je znatelný jak v pozdější védántské filosofii, tak i ve filosofii jógi.Základní myšlenkou této filosofie je pohled na svět, který je složený s puruša (kosmický duch) a prakrti (prvotní hmotná substance). Sánkhja považuje znalost objektu za neúplný bez znalosti jeho součástí.
2. Devět bran těla - oči, uši, nosní dírky, ústa, vyměšovací orgány a rozmnožovací orgán
3. Prabhuh – to, co je podstatou všeho
4. Vibhuh – duch toho, co je podstatou všeho
5. Panditáh – ten, kdo udržuje vědění
6. Šudra – služebník
7. Kauntéja (Ardžuna) – syn Kuntí