Ballady Göthovy/Rytíře Kurta jízda ku svatbě
| Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe | ||
| Překrásné kvítko | Rytíře Kurta jízda ku svatbě | Píseň svatební |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Rytíře Kurta jízda ku svatbě |
| Autor: | Johann Wolfgang von Goethe |
| Zdroj: | GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 25-26. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Ladislav Quis |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Jako ženich jsa pln štěstí
rytíř Kurt si na kůň sed;
ku svatbě on má jej nésti
na hrad milky vzácné hned:
Tu kde pusté, strmé skály
se sokem se zočili;
nemluvili, neváhali,
kvapně k činu kročili.
Dlouho půtka kolísá se,
Kurt až konečně co pán
dále z místa ubírá se,
vítězně a zmalován.
Co však brzo opět zhlíží
míhati se houštinou!
S kojencem se tamo plíží,
milka tiše lesinou.
A ta zve jej do zeleni:
Pane, ne tak o překot!
Nic-li pro své potěšení,
nemáte nic pro svůj plod? —
Tu již sladkým ohněm plana,
nežádá si dalších cest,
poznávať pak, že jak panna,
milostnou teď matka jest.
Však již trouby sluhů zvučí,
myslí zase k nevěstě;
pouť a trhy všudy hlučí
kudy jede po cestě,
po dárku se v boudách pídí
pro přízeň a pro lásku;
ale, ach! tu přijdou židi
s listem starých závazků.
Soud teď zase přetrh z krátka
rytířův ten rychlý jech.
Čertová to věru krátka!
Rekovný to žití běh!
Mám dnes váhat nekonečně?
Rozpaky to velké dost.
Soků, žen a dluhů věčně
nemůž, ach, být rytíř prost.
 |  | |