Ballady Göthovy/Účinek v dálku
Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe | ||
Pocestný a pachtýřka | Účinek v dálku | Chodící zvon |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Účinek v dálku |
Autor: | Johann Wolfgang von Goethe |
Zdroj: | GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 51-52. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Ladislav Quis |
Licence překlad: | PD old 70 |
Aj, královna stojí síně střed,
tu přemnohých světel je plání;
i praví páži: „Ty doběhneš hned
a přineseš sáček mi k hraní.
Jej ležeti tam
kraj stolu kdes mám.“
Hoch na rozkaz hbitě tak pílí,
že konec je zámku v tu chvíli.
A podle královny pije v ten čas,
hle, šerbet nejkrašší z paní.
Tu rozbil se koflík jí před ústy v ráz,
že hrůza je dívat se na ni.
Stud, rozpak v ní vzňat!
Jest pokažen šat!
Tak hbitě letí a pílí,
až na konec zámku v tu chvíli.
Hoch, nazpátek právě dal se v hon
a naproti krásence v bolu,
to nevěděl žádný, však ona i on
se měli rádi spolu;
Ó, štěstí a ples,
lós přízniv je dnes!
Tu na prsa sobě hned spěli
a líbali, tiskli jak chtěli.
Přec konečně oba se odtrhli pak;
v své pokoje ona se bere;
k své královně vážně se panoše však
skrz meče a vějíře dere.
A kněžna zří hned
skvrn na vestě sled.
Svým důvtipem vše ona ráda
jak královna ze Sáby hádá.
I dala zavolat dvornou sem:
„My onehdy v hadku se daly,
a vy jste tvrdila proti všem,
že duch prý nesáhá v dáli;
jen přítomnost zpět
prý zůstaví sled;
v dál nikdo moc nemůž však míti,
ni hvězdy, jež na nebi svítí.
Nuž vizte! Teď u mne tu na skvostný šat
byl rozlit mok sladký pln líhu,
a hochu hned na to, tam daleko v zad
hle! vestu potřísnil v mihu. —
Již novou si vem!
Že ráda pak jsem,
že dala mi důkaz v té půtce,
ji platím! sic neujdeš důtce.“