Ballady Göthovy/Pocestný a pachtýřka
| Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe | ||
| Mlynářčina lítost | Pocestný a pachtýřka | Účinek v dálku |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pocestný a pachtýřka |
| Autor: | Johann Wolfgang von Goethe |
| Zdroj: | GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 48-50. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Ladislav Quis |
| Licence překlad: | PD old 70 |
On.
Pachtýřko, ty, nevídané krásy,
můžeš-li pod touto lípou stinnou,
údy mé kde krátce odpočinou,
občerstvit mne v hladu, v žízni asi?
Chceš-li chodče, zde se, občerstviti,
smetanu tu, chleba, zralé plody,
přírodou to uchystané hody,
můžeš hojně u pramene míti.
Jest mi přec, jak musel bych tě znáti,
pamatovat, sladkých chvil co zdobu!
Často připadl jsem na podobu;
ale tuto musím divem zváti.
Bez zázraku na cestách ti kyne
často podiv, vysvětlit jenž dá se.
Ano, rusá hnědé podobá se;
jedna vábí právě jako jiné.
Věru, není poprvé to nyní,
co mne postava ta okouzlila!
Tenkrát sluncem všechněch sluncí byla
ve slavnostně ozdobené síni.
Těší-li tě, možno dál by předl
mnou ten žert se, jak by skutkem býval:
s beder hedbáv nachový jí splýval
tenkráte, kdys poprvé ji shledl.
Není možná, to že's vymyslila!
Duchové-li ti to vyjevili?
O tom šperku nic ti nesdělili,
o perlích, jež hledem zahanbila?
Toto jedno jsem se dověděla:
že ta kráska, stydliva, se znáti,
v naději zas tebe uhlídati,
mnohé zámky vzdušné vystavěla.
Vždyť mne světem všecky větry štvaly!
Cti a zlata chtěl jsem dostihnouti!
Blaze mi, když na konci své pouti
nalézám ten obraz dokonalý!
Ne jen obraz, před tebou tu stojí
vskutku dcera předků vytištěných;
nyní v nájmu statků opuštěných
Helena se blaze s bratrem pojí.
Ale kterak krásné luhy tyto
vlastník může omíjeti asi?
žírná pole, šíré lučin pásy,
mocné zdroje, jemné ponebí to.
Aj, vždyť do světa prch’, dalekého.
My jsme s bratrem mnoho vyzískali;
jest-li zemřel, jak se praví, v dáli,
chceme koupit pozůstalost jeho.
Ovšem, na prodej jest, krásko moje!
Od vlastníka podmínka mi zjevná;
ale cena není nijak levná;
Helenou zve slední slovo svoje.
Nemohlo nás štěstí spojit úže!
Musila se láska tudy dáti?
Zřím však bratra ctného sem se bráti;
když to zví, co asi mínit může?
 |  | |