Bajky velkých/Mravní zápas

Bajky velkých Eliška Krásnohorská
Koník luční	Mravní zápas	Mravokárce

Údaje o textu
Titulek:	Mravní zápas
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Bajky velkých od Elišky Krásnohorské. V Praze. Nakladatel: Eduard Valečka, 1889. S. 80. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Dva zajíci jak panáčkové stojí;
jich sluchy hybné půvabně je strojí,
jak Hermesovu hlava perutě;
tak číhajíce bděle, nehnutě,
se obdivují beranímu boji.
Neb na pastvišti trochu opodál
z kés tajné příčiny tak prudce vzplál
dvou soků hněv, že souboj hrozný vedou:
druh druhu čelem do čela vždy vjedou;
tak ranami v se buší hlavy obě,
že jisté mozky otřásají v sobě.
Té půtce zajíc směje se, až piští;
i vzniká tento hovor na strništi:

Mladší zajíc.
Hleď, jak to směšno, starý macíku!

Starší zajíc.

Ty tomu nerozumíš, mladíku!
Toť vážný boj, to není k smíchu věc;
ač nevím, oč jim jde, tož vidím přec,
že jakous křivdu chtějí čestně smazat.

Mladší zajíc.

Jdi! Mají rohy zakroucené nazad, —
ti nenabodnou se a nezraní!
Jsou to jen palice dvě beraní
a trkají se. Toť jsou reci slavní!

Starší zajíc.

Aj, kloučku! Tak se vede zápas mravní;
ten bez krve, ten hlavou jen se svádí, -—
ač nechápe tvé horkokrevné mládí,
jak za myšlénku boj se vésti sluší.

Mladší zajíc.
A za jakou to myšlénku se tepou?

Starší zajíc.

To nevím sám, však zkušenosť má tuší,
že za myšlénku jistě velkolepou,
neb zrovna mozkem v mozek sobě buší.

Mladší zajíc.

Rci raděj: palicí že do palice.
Snad neshodli se spolu v politice?
Neb čelem v čelo, slepě, tvrdohlavě —
tak od lidí jsem zaslechl to vždycky —
tak prý se vede zápas politický.

Starší zajíc.
Teď uhodnul’s, teď soudíš pronikavě!

Mladší zajíc.

Však myslím, že v té tvrdohlavé seči
as beran berana přec nepřesvědčí!

Starší zajíc.

Toť právě pýchou politické hlavy,
že nic jí nezvrátí! Vždy beran pravý - -
to jest, — chci říci:
vždy pravý politik se musí stříci,
by za pravdu jen nedal svému soku!
On na svém musí stát jak hluchý, slepý,
byť důvody v něj bily jako cepy;
ba pravý politik radš prohloupí,
než ustoupí;
co tvrdí dnes, to věří za sto roků.

Mladší zajíc.

Hlup, nadut, nepoučen, bez pokroku!
Mně nelíbí se taký mravní boj;
mně zdá se lepší obyčejná zbroj!
Hleď, skončili teď souboj sokové,
a po šarvátce jejich hotové
znát není, kdo je vítěz a kdo bit;
jsou oba celí, bez pohrom,
a jeví stejně tupý klid;
ba ten, jenž prohrál v mravním boji tom,
snad sám si není prohry povědom
a pyšně naparuje se, jak může.
Věř, lépe jesti: vyprášit si kůže.

Starší zajíc.

Když po zápase kůže celá jest,
toť mravní vítězství, toť výhry česť.

Mladší zajíc.

Česť? Jdi mi! Takto vyjde nejen zdráv
a nejen živ,
však také se ctí stejnou, kdo jest práv
i kdo jest křiv.
Když mravní boj, ať rány jsou též mravní!
Ať tedy na cti trpí nepřítel;
já bych jej hanbou znamenati chtěl,
neb ostuda jest mravní zbraní hlavní!
Jsem pro políčky!

Starší zajíc.

Nikdy! Totě nízké!

Mladší zajíc.
Jest to tak přirozené a tak blízké!

Starší zajíc.

Mne jest to daleké! Česť zaječí
tak pošramotit důstojnému muži,
toť ještě hůř než vyprášit mu kůži!
Česť, kůže, — obé budiž v bezpečí.
A kdyby znectít bylo vyhrát, věř,
pak vyhrála by vždycky nectná zvěř.
Kdo sám cti žádné nemá, pravím: já ti,
ten nejlíp na druhém ji bude rváti
a vždycky nad ním platit za vítěze, —
nech třeba nectně do zelí mu leze…

Mladší zajíc.

Jak — do zelí? Tím na mne míříš zjista!
Co tkne se zeli, — já jsem kommunista;
já o tom nezvratný svůj náhled mám.
My nesázeli ho, — a rovnosť dává
nám k tomu zelí stejná mravní práva.

Starší zajíc.

V ten záhon, kde jsem vládl vždycky sám,
ty se mi loudíš jako vetřelec!

Mladší zajíc.

Sám, nesám! Mžourej teď a hryž svůj pysk:
tvá myšlénka, tvá česť — toť tedy zisk?
Vždyť o věc mravní hádáme se přec!

Starší zajíc.

Mlč již! Mé zelí jest má mravní věc!
Ne zisk! Cti nerozumí, cti kdo nemá!
K tvým urážkám jsou ústa moje němá!
jsem nad ně vznešen! Ranám takovým
jen mravním pohrdáním odpovím!

*

A ten, jenž potupných se bitek zřekl,
náš předůstojný, starý zajíček
teď majestátně přední tlapkou sekl
a vyťal soku první políček;
sok mu jej vrátil chutě, bez váhání!
Tak za myšlénku, za svou česť i zelí
ti bohatýři na se zanevřeli
a vedli mravní zápas fatkování.

*

Aj hle, boj zaječí! tenť ještě nad beraní!
Toť chrabrosť zaječí, kde políčky jsou zbraní.