Bajky Lafonténovy/Ztracený poklad
| Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine | ||
| Kůň a jelen | Ztracený poklad | Skřivan a jeho mláďata |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ztracený poklad |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Původní titulek: | L’Avare qui a perdu son trésor |
| Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 46–48. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Emil Herrmann |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Užíváním statků vezdejších stanou nám se tyto teprva užitečnými, a zakopáme-li poklad v zemi, je to tak, jako bychom ho neměli.
Lakomec jeden trpce nahromaděné jmění hluboko zahrabal a sám jsa nuzně živ, stále klopotil se, aby k majetku svému nových peněz mohl přikládat. Jedinou radostí jeho bylo, každodenně na skvoucí se zlato pohlížet, a při pohledu tom byl blažen.
Chytrý soused vyčíhal jedenkrát lakomce, kterak poklad svůj ukrýval, i odnesl v noci na to žluťáčky, aby darmo v zemi neplesnivěly.
Jaká byla žalost našeho lakomce, když druhého dne zlatý důl svůj viděl prázný. Naříkal a vlasy s hlavy rval si, pěstí zoufale se v prsa bil. Muž jeden, který k tomu nahodil se, s útrpností ptal se, proč tak běduje?
„Ó jmění mé je pryč, ukradeno!“ lkal lakomec.
„A kde bylo uschováno?“
„Tu v zemi, kde teď prázná díra!“
„A proč pod zem zakopal jsi statek svůj, což vedem válku? Proč jsi nenechal své peníze ve příbytku svém, abys každou chvíli z nich bráti mohl?“
„Co ti napadá? Což myslíš, že zlata tak snadně nabýváme, jak je vydáváme? Nikdy jsem se ho ani netknul!“
„Ah to ovšem jiná!“ odvětil mu tazatel; „tedy polož na místo, kde dříve byly peníze, třeba kámen, ten ti právě tolik prospěje jako zahrabané dukáty.“