Bajky Lafonténovy/Věštkyně

Údaje o textu
Titulek: Věštkyně
Autor: Jean de La Fontaine
Původní titulek: Les Devineresses
Zdroj: Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 80–81.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Emil Herrmann
Licence překlad: PD old 70

Často náhoda nám pověst zjednává, a jen pověst často v životě nám k blahu pomáhá.

Žena jedna zanášela se tím, že z karet vykládala osudy. Lidé četně ji navštěvovali a dávali si od ní hádat. Ztratilo-li se komu něco, chtěl od kartářky zvěděti, kdo věc ztracenou má; opustil-li milenec milenku, nebo stal-li se manžel nevěrným manželce, musela moudrá věštkyně radou nápomocna býti. Každý ve svých trampotách u ní hledal útěchu.

Kartářka byla chytrá žena, znala lidi a jich slabé stránky, obratnými otázkami dovedla vypátrati poměry těch, kdo ji navštěvovali, a podle toho jim věštila. Někdy také náhodou se věštba její vyplnila, následkem čehož neobmezené důvěry požívala.

Bydlila v podkrovní světničce, to ale nevadilo i nejvznešenějším osobám, aby ji nenavštěvovaly.

Dávajíc si dobře platit za své věštby brzy tolik peněz si vyzískala, že si mohla koupiti pěkný dům, do něhož se z podkrovní světničky odstěhovala.

Světničku tuto zaujala stařena, a vše hrnulo se opět k této, aby od ní zvěděli svůj osud. Marně tvrdila žena, že neumí vykládat, že ani číst neumí, že zná jen modlit se a dělati kříž. Nic nebylo plátno, nikdo jí nevěřil, i musela konečně podrobit se a věštit lidem, začež jí dobře platili.

Věštkyně zatím ve svém domě marně čekala na své navštěvovatele, nikdo nehledal věštbu v pěkném domě.