Bajky Lafonténovy/Kočka, lasice a králík
Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine | ||
Věštkyně | Kočka, lasice a králík | Lev, vlk a liška |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Kočka, lasice a králík |
Autor: | Jean de La Fontaine |
Původní titulek: | Le Chat, la Belette, et le petit Lapin |
Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 81–82. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Emil Herrmann |
Licence překlad: | PD old 70 |
Králík vyběhl kdysi za ranního jitra ze skrýše své, aby si za východu slunce zalaškoval ve trávě zrosené. Toho použila lstivá lasice a uhostila se v příbytku králíkovu. Když se králík z procházky domů vracel, nemálo se ulekl spatřiv lasici, jež klidně z jeho brlohu ven vyhlížela. „Hej, paní lasice, opusť ihned můj příbytek, sice svolám všecky krysy z celé dědiny, a ty tě dojista vypudí.“
Avšak lasice neměla se k odchodu. „Země náleží tomu,“ odpověděla, „kdo se jí dříve zmocní. A věru by nestála za boj tato díra, do které skoro po břiše lézti se musí. Ale byť to bylo i království celé, ráda bych věděla, jakým právem by na věky mělo náležeti nějaké rodině a dědictvím přecházeti s děda na otce a s otce na syna.“
„Právem obyčeje a zvyklosti,“ odvětil králík. „Brloh můj byl mi zůstaven otcem, jemuž se ho dostalo po dědu. A nevím věru, jaký by to byl rozumný zákon, jenž by dával zemi v moc tomu, kdo první by si ji přivlastnil.“
„Nehádejme se,“ řekla kolčava, „nýbrž pojďme k Mourkovi, ten ať při naši rozhodne.“
Mourek byl pobožný poustevník vedoucí svatý život, vykrmený a tučný, rozhodčí ve všech sporech, a králík uvolil podrobit se jeho výroku.
Předstoupili tedy před něj a přednesli mu věc svou. „Přistupte blíže,“ pravil Mourek, „neboť nedoslýchám, jsemť už věkem sešlý.“
Králík s kolčavou přistoupili blíže ke kocourovi nic zlého netušíce; tu však je kocour popadl ostrými drápy svými a učinil konec rozepři zardousením obou odpůrců.