Bajky Lafonténovy/Král Alexandr a zvířata
| Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine | ||
| Opice a plískavice | Král Alexandr a zvířata | Kůň a jelen |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Král Alexandr a zvířata |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Původní titulek: | Tribut envoyé par les animaux à Alexandre |
| Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 44–45. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Emil Herrmann |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Alexandr, který sám sebe synem boha a pánem světa nazýval, rozkázal jednou, aby všecko zemské tvorstvo, lidé, zvířata, ptáci i ryby jemu poklonit se přišli. Když vůle panovníka po celém světě se rozhlásila, nastalo ve sněmích zvířat rokování veliké. Posud nepodrobila se tato část zemského živočišstva nikomu; však nyní jednohlasně bylo usneseno, aby odebralo se ku králi poselstvo, kteréž by podrobení-se zvířectva oznámilo a zároveň poplatek složilo. Za řečníka byla zvolena chytrá opice, a na koně, osla a velblouda naloženo velké břímě peněz ze zlata a stříbra co dar pro krále. Vydali se na cestu.
Po dvoudenní chůzi potkali lva. „Aj,“ zvolal tento radostně, „já jdu s vámi jednou cestou, abych také dar svůj králi odevzdal. Však ač lehký jest můj náklad, přece mi jest velmi nepohodlný, a vám to neublíží, ponesete-li o nějakou maličkost více; já pak prost jsa tíže všeliké spíše budu s to, abych vás bránil, kdyby nás lupiči přepadli.“ S těmi slovy vložil svůj dar pro panovníka k ostatnímu nákladu a kráčel s posly.
Opět uběhlo několik dnů cesty, tu přišli do krásného údolí, kde hojnost bylo ptactva, zvěře. Lev jal se náhle naříkati: „Oh! ach! mně jest velmi zle, mne všecko v těle pálí; již musíte jít beze mne, přátelé; však zanechte zde moje peníze.“
Ochotně otvírají jeho průvodčí vak, aby majetek mu vrátili.
Lev, spatřiv ve vaku mimo své peníze ještě množství jiných, s přetvářkou zvolal: „Je-li možno! mé zlaťáky mají v pytli mladé, a jak krásné, veliké!“ A vztáhnuv tlapy shrábl peněz takové množství, že jich jen málo v pytli zůstalo.
Poslové netroufajíce si lvu odmlouvati smutně ubírali se k Alexandrovi oloupeni o své bohatství. Stěžovali si sice na lva násilnictví, avšak valně nepořídili: Alexandr mlčky vyslechl stížnost jejich, a lev bez pokárání ušel trestu. —
Vrána vráně oči nevyklove.